Uvodníky - 2009

28. prosince 2009: Pár dnů před koncem roku sem napíšu jen několik dat a informací:

- na silvestra proběhne v Záhoří již tradiční fotbálek, začátek jsme naplánovali na 14:00.

- v sobotu 16. ledna proběhne u Cáfy výroční schůze, takže s tím počítejte a zamyslete se, co je třeba udělat.

- a v neděli 17. ledna zahájíme zimní přípravu v žinkovské tělocvičně (žáci od 16:30, muži od 18:00).

- podrobnější plán zimní přípravy představím na výročce a letos bych ji chtěl udělat zajímavější a pestřejší, ale i náročnější. Nechte se překvapit, nicméně budu rád, když sami přijdete s nějakými myšlenkami a návrhy (ideálně mi o nich dejte vědět v předstihu, abych se je mohl případně začlenit).

15. listopadu 2009: Podzim jsme zakončili remízou v Letinech a v poločase sezóny nám tak patří devátá příčka. Jestli je to úspěch nebo ne, můžete vyjádřit v anketě, já se k tomu vrátím příští týden. Teď se podívám do Letin. Sestava se oproti poslednímu zápasu změnila ve dvou jménech, když se do sestavy vrátil Honzík a na předstoperu nahradil Milana a místo absentujícího Michala hrál Maldini. Na hřiště předposledního týmu jsme přijeli s tříbodovým cílem, ale po deseti minutách bylo vše jinak, protože Vašík dostal červenou. O dvě minuty tak "překonal" Mirďův rekord, který před třemi lety proti Poříčí zčervenal ve 12. minutě. Chvíli jsme zkusili hrát na tři obránce, ale to bylo příliš riskantní, tak jsem Maldiniho stáhnul na beka, Kovi hrál něco mezi zálohou a útokem a na hrotu zůstal osamocený Radek. Na nerovném hřišti a s měkkými míči to moc o kombinaci nebylo, domácí toho stejně moc nevymýšleli a většinou nakopávali, nám se proti zahuštěné obraně taky nedařilo. Do první gólovky se dostal Radek, ale levačkou si na střelu zjevně nevěřil a přihrávku na Koviho zachytil obránce. Domácím se po brejku podařilo nepovedenou střelou trefit břevno a v největší šanci pár minut před přestávkou jejich útočník ze šesti metrů vybil Díru. Jinak jsme to vzadu celkem bez problémů pohlídali. Do druhého poločasu nastoupili domácí se třemi útočníky, ale po třech ofenzivních pokusech toho zase nechali. Naopak nám se i oslabení dařilo kombinovat a dvakrát se mohl stát slavným Kovi, jenže po Cipísově centru byl tak osamocený, že to raději z voleje napálil nad a po pár minutách hlavičkoval vedle. Jsem přesvědčený, že kdybychom dali první gól, tak jsme vyhráli, jenže takhle šli do vedení po hodině hry domácí, když jim nejprve asistent rozhodčího pustil metrový ofsajd, aby pak jejich útočník z vápna trefil přesně o tyč. Z vedení se však neradovali dlouho. Po standardce jsem se ve vápně dostal k míči, udělal si prostor a vyslal projektil země - břevno - síť. Ve zbytku zápasu jsme sice byli o něco lepší, ale do šancí už to nevedlo. Naopak domácí mohli rozhodnout dvě minuty před koncem, když Radek pořádně netrefil míč, domácí útočník šel sám na Díru, ale šance se lekl a ani nevystřelil. Tak jsme se sbalili a vyrazili na dokopnou. Příští týden se ještě jednou sejdeme v Záhoří, nejdříve si kopneme ženatí - svobodní a pak oslavíme Miloušovu padesátku.

8. listopadu 2009: Vzájemný zápas po sedmi letech a žádná změna. S Chotěšovem jsme stejně jako na jaře 2002 prohráli 0:2 a ani v šestém vzájemném domácím zápase jsme tak nezabodovali... Zejména v prvním poločase to byl pěkný fofr, hrálo se nahoru dolů a rozhodně jsme na hřišti nemrzli nedostatkem pohybu. Hosté využívali své rychlé ofenzivní hráče, my jsme trochu vyčkávali a čekali na svoji šanci. Do první gólovky se dostali hosté, když to jejich hráč z přímáku dal přes zeď pod břevno, ale Díra se vyznamenal a vyrazil nad. Na druhé mohl otevřít skóre Adam, ale na malém vápně netrefil dobře míč a střela skončila vedle. První gól padl po půlhodině hry, když po rohu zůstal na zadní tyči volný hráč a pohodlně hlavou skóroval. Po dalším z rohů jsme pořádně neodvrátili, hostující hráč vystřihl nůžky a trefil břevno. Ani ve zbytku poločasu tempo nepolevilo, ale hosté několik šancí nedotáhli a jedna z jejich střel olízla břevno. Po přestávce jsme začali aktivněji my, ale několik nadějných akcí nedotáhli. A tak zahřmělo na druhé straně. Po odvráceném rohu nacentrovali hosté zpět na vápno, jejich hráč prodloužil hlavou, kde v ofsajdu převzal míč útočník, před Dírou se odrazil a zakřičel a rozhodčí odpískal penaltu. Po zápase se mi rozhodčí dušoval, že to ze svého postavení viděl tak, jak odpískal, ale na to se nehraje. "Faulovaný" hráč se později přiznal, že čekal žlutou za filmování, ale na to se bohužel taky nehraje. Každopádně žlutou měl Díra a hosté vedli 2:0. Rozhodčí nám zápas tímto verdiktem sice neprohrál, ale svůj do té doby výborný výkon si tímto dost pokazil. Ale na to se taky nehraje. Na dalších deset minut na nás padla deka a nevěděli jsme co hrát, ale pak jsme se zase chytli. Chotěšov to hrál už zezadu a do zformované obrany se nám hrálo těžko, přesto jsme měli několik šancí, ale když se netrefí branka, tak se gól dát nedá. Zpoza vápna minuli branku Adam, Baggio či Milan, Baggio pak trefil dokonce břevno, ale do sítě jsme nic neprotlačili. Hosté si tak odváží výhru a i když jsme si prohrát nezasloužili, tak jsme bez bodu. Příští týden zakončíme sezónu v Letinech, které se letos hodně trápí a po dnešní jasné prohře v Chlumčanech se krčí na předposledním místě. Pokud však podáme výkon jako dneska, tak se o výsledek nebojím a na dokopné nám bude chutnat.

1. listopadu 2009: Teprve potřetí v naší historii jsme v okresním přeboru uhráli bezbrankovou remízu. A v Chlumčanech to navíc byl zápas o ničem. Kdybychom si dopoledne zavolali a zůstali doma, tak by nikdo o nic nepřišel. V prvním poločase jsme sice měli pár šancí, po přestávce byli o něco lepší domácí, ale vyhrát si nezasloužil ani jeden tým. Spíš jsme se navzájem pokopali, trochu se proběhli a šli se vysprchovat. Náš výkon měl dost daleko k posledním zápasům, bylo to nějaké mdlé a s míčem zbrklé, bez většího pohybu a do pořádného tempa jsme se nedostali. Domácí na tom byli obdobně, zbrklost u nich taky dominovala a tak nebylo divu, že pár desítek promrzlých diváků žádný gól nevidělo. To by bylo o našem zápase vše, protože fakt není o čem psát. Spíš mne zaujaly dva jiné výsledky: Smolivec vyhrál i v Merklíně a stále si drží plný počet bodů a Radkovice doma porazily Chotěšov, čímž se naše výhra z minulého týdne a náš souboj příští neděli dostává na trochu jinou úroveň. Každopádně s Chotěšovem máme bilanci hooodně pasivní, z deseti zápasů jsme získali jen čtyři body a doma vždycky prohráli. Příští týden je na čase s tím něco udělat!

26. října 2009: Tentokrát trochu se zpožděním, ale jak jsem se zmiňoval včera, tak jsme po zápase zapíjeli Václava Šampalíka pátého, takže po návratu domů jsem už na nějaké sepisování neměl čas ani formu. O samotném zápase si můžete přečíst v referátu, já se na letošní sezónu prodívám trochu z jiného úhlu. Úvod sezóny jsme naprosto prokoučovali a byl to nejhorší vstup do sezóny v celé záhořské historii. Důvodů by se našlo víc, za největší bych považoval nevyladěnou sestavu, menší motivaci po loňském sestupu a i trochu té kliky, když jsme třikrát za sebou prohráli o gól. Zlom nepřišel, jak by se mohlo zdát, s prvním bodem v pátém kole, ale už o týden dříve. Se Soběkury jsme sice rychle prohrávali 0:3, jenže pak jsme se chytli, dotáhli se na dostřel, ale na body to tentokrát ještě nestačilo. Ve Štěnovicích nám pak paradoxně pomohla absence Díry a už poněkolikáté se ukázalo, že když jsme ve srabu se sestavou, tak dokážeme udělat výsledky. Pak už to šlo ráz na ráz - výhra s Lužany, ukopaná a vybojovaná remíza ve Střížovicích a následně výhry nad Merklínem, v Hradci i teď s Radkovicemi. Suma sumárum, jsme na osmém místě, což vzhledem k tragickému startu není špatné, ale pokud budeme pokračovat ve výkonech z posledních zápasů, tak věřím, že přezimujeme ještě o pár stupínků výše. Osobně bych byl v současné situaci nadmíru spokojený s 21 body, což znamená uhrát ve zbývajících třech zápasech sedm bodů. Může se to zdát dost, když jedeme dvakrát ven a doma máme Chotěšov, ale v našich silách to rozhodně je. Když se podívám na sestavu, tak je vidět, že se vykrystalizovala jasná kostra, k níž se doplňují další hráči. Díra je klasická jistota, v obraně se po úvodních rošádách ustálila pětice spolehlivých hráčů, jejichž sestavení se mění zejména podle Milanovi (ne)přítomnosti. A s Radkovicemi jsme měli poprvé k dispozici celý kvintet, takže jsme mohli vyzkoušet Honzíka i v záloze. Pro případ nutnosti je navíc připravený zaskočit Petěr. V záloze své jisté místo potvrdili Baggio a Adam. Na kraji se vypracoval Cipís, který beze zbytku odmaká svých šedesát minut a pak se "odplazí" na střídačku. Na druhý kraj se jasný hráč pořád neukázal a tak neustále zkoušíme a točíme. V posledních dvou zápasech se daří Michalovi, Láďa se pořád nenašel a nepřiblížil se jarním výkonům, k tomu máme sporadické účasti Maldiniho a Honzy Šperera, Brabec si po slibném začátku našel své místo u stánku. Koviho jsme moc často neviděli, o Kulíkovi ani nemluvě. V útoku se mnou začínal Láďa Mareška, ale po raketovém vstupu ve Smolivci, kdy během dvaceti minut spálil dvě gólovky, byl ve zbylých zápasech téměř neviditelný, aby se nakonec zneviditelnil úplně a od Střížovic jsme ho neviděli. V útoku si tak našel své místo Radek a za posledních sedm zápasů se trefil šestkrát. Ukázkovou útočnickou sobeckost ukázal v neděli, když místo přihrávky na naprosto volného Adama zakončil sám střelou o tyč! K tomu zde máme naprosto spolehlivého náhradníka Ptáka, který ať nastoupí na pět nebo dvacet minut, tak bojuje jako orel :-). A navíc nám ve Štěnovicích vychytal první letošní bod. Kuba Šperer ze začátku hrál, ale pořád si stěžoval na své zdraví, takže nás jeho neúčast ani nepřekvapuje. Kádr je tedy široký dost, ale přesto jsme se dvakrát nevyhnuli nedostatku hráčů, ve Štěnovicích nás bylo jedenáct a půl, v Hradci dvanáct. Naopak na domácí zápasy nás bývá i patnáct. Ale s tím se budeme nejspíš potýkat stále. V neděli v Chlumčanech budeme zase o 90 minut chytřejší.

18. října 2009: Po 14 měsících, neboli 16 zápasech, vezeme z venku tři body. Naposledy jsme totiž vyhráli v prvním kole minulé sezóny v Chlumčanech. Naším sobotním soupeřem byl Hradec, který je sice nejvzdálenějším okresním soupeřem, ale vzájemné zápasy vždy vypadaly fotbalově, hrálo se férově a když k tomu připočtěme výborné hřiště, tak nebylo divu, že jsme se na tento zápas těšili. Vítězná sestava z minulého týdne se kvůli absencím změnila ve třech jménech, když nám chyběli stopeři Jarin s Milanem a Láďa Zekucia. Na posledního jsem se tak postavil já, za mnou samozřejmě Díra, přede mnou Honzík, vedle mne klasicky Vašík s Tankistou, v záloze rovněž klasicky trojice Cipís, Adam, Baggio a čtvrtého do party tentokrát hrál Maldini. V útoku dvojice Michal, Radek. Na střídání byl tentokrát připraven jen Zdeněk. Od začátku zápasu bylo vidět, že to bude o kombinačním a běhavém fotbale a po úvodním desetiminutovém rozkoukávání jsme z čistého nebe udeřili. Domácí bek vracel brankáři, jemu se místo dalekonosného odkopu "povedla" ukázková svíce, ke které měl nejblíže Michal a i když jeho volej nepatřil k učebnicovým, tak brankář ho jen srazil k tyči. Každopádně Michalovi se první gól za áčko počítá a určitě mu to spočítáme :-) Domácí z toho byli poněkud rozhozeni, takže následující čtvrthodinu se hrálo podle našich not, všude jsme byli o krok dřív, ale z několika náznaků a pološancí jsme do pořádného zakončení nic nedotáhli. Po půlhodině hry se domácí přece jen rozběhali a hrálo se spíše na naší polovině. Branku však ohrozili až v samotném závěru a Díra se musel po jedné z hlaviček natahoval až k tyči. Každopádně do kabin jsme šli za příznivého stavu my. Po přestávce domácí podle očekávání více otevřeli hru a tak jsme při našich útočných manévrech měli více prostoru. Ale stejně jako v prvním poločasu jsme dlouho nic pořádně nedotáhli. Po hodině hry měli domácí čistou gólovku, když jejich hráč po sérii přihrávek střílel z malého vápna, ale jeho střelu Vašík ve skluzu srazil na roh. Po několika minutách měl Hradec opět blízko k vyrovnání, když po našem nepovedeném rohu brankář vykopl, Radka míč přeskočil, útočník se dostal i přes Vašíka, ale před zakončením se trochu zamyslel a to mi stačilo, abych se dostal před něj a míč pohlídal pro Díru. Pak jsme i my ukázali, že si umíme vypracovat gólovky, Michal našel volného Baggia, který se na vápně šikovně uvolnil, podíval se na vyběhnutého brankáře a ... poslal mu to do náruče. Svůj první gól za áčka mohl zaznamenat i Adam, který byl úplně sám na vápně, ale jeho střelu zlikvidoval efektní a efektivní robinsonádou brankář domácích. Definitivní rozhodnutí tak padlo v 80. minutě. Vše začalo na levém křídle, kde Cipís nasadil obránci housle a ten ho metr před vápnem fauloval. K míči se postavil Radek, jeho přetažený centr vrátil obránce nešikovně do vápna, moji střelu sice obránce srazil k Maldinimu, ale po jeho zpětné přihrávce Radek vyslal projektil země-síť. Jen mi není úplně jasné, kde se tam Radek vzal, když před několika sekundami zahrával ten přímák, ale asi znal nějakou zkratku :-) V závěrečné desetiminutovce jsme si už vedení pohlídali a vezeme zasloužené tři body. V tabulce jsme se touto výhrou posunuli na stupínek číslo osm, z něhož jsme sesadili našeho příštího soupeře - Radkovice.

A pozor! Dal jsem si práci a spočítal jsem mistráky, které Záhoří (áčko a bečko; bez žáků a dorostenců) doposud odehrálo. Abych byl přesnější, tak zápasy, které máme v evidenci, tzn. chybí úvodní dvě sezóny a u několika zápasů sice známe soupeře, ale neznáme výsledek. Každopádně sečteno a podtrženo, tak sobotní zápas měl pořadové číslo 999 a souboj s Radkovicemi tak bude hoooodně kulatý. A to je rozhodně důvod přijít.

11. října 2009: Na zápas s Merklínem jsme se po střížovické kopané těšili a na třetí tým tabulky jsme si rozhodně věřili. Oproti obvyklé sestavě chyběl Vašík, takže se na beka přesunul Honzík a ve stoperské dvojici nastoupili Jarin s Milanem. Druhého beka hrál tradičně Tankista a za nimi to jistil Díra, který chtěl už konečně vychytat vítězství. Ve středu zálohy hrál Baggio s Adamem, na krajích Cipís a po delší době Láďa Zekucia. V útoku se mnou nastoupil střížovický ostrostřelec Radek. Hřiště nám ještě pár minut před úvodním hvizdem pokropil nejvyšší konstruktér a mohlo se začít. Los se mi podařilo vyhrát, takže jsme první půlku hráli do kopce a proti větru. Zápas od začátku splnil očekávání, hrálo se důrazně a v tempu a s mírnou převahou hostů. Největší nebezpečí nám hrozilo ze standardek, při nichž se snažili využít své vysoké hráče, ale s vypětím všech sil jsme je uhlídali. My jsme pozorně bránili a čekali na svoji příležitost. Do první šance se dostával Radek, když jsem mu na vápně sklepnul dlouhý centr, ale míč ho neposlechl. Skóre se poprvé měnilo po půlhodině hry, když jsme předvedli učebnicový brejk číslo jedna: Baggio vyvezl míč, vyslal do brejku Radka, přihrávku sice obránce tečoval ruku, rozhodčí Duda však citlivě nechal výhodu a Radek sám před brankářem s přehledem zamířil přesně k tyči. Za pět minut předvedli i hosté rychlý brejk, ale zakončili nad branku. Po přestávce se obraz hry nezměnil, hosté měli více ze hry, míč se často motal v našem vápně, ale čisté konto jsme stále drželi. Po hodině jsme předvedli učebnicový brejk číslo dvě: míč z vlastní poloviny tentokrát vyvezl Radek, před vápnem přihrál Baggiovi, který mi to přiťuknul, já si míč posunul vedle obránce a dloubnul ho nad vybíhajícího brankáře. Merklín to zaskočilo a za pár minut jsme ve stejném složení předvedli brejk číslo tři, zakončení tentokrát vyšlo na Baggia, který sice obešel obránce, ale brankáře už neprostřelil. Ve zbytku zápasu hosté vytrvale útočili, měli nespočet rohů i zajímavé standardky, míč několikrát poskakoval po našem malém vápně, ale do branky jsme ho nepustili. Připsali jsme si tak cenné tři body, v tabulce jsme opustili vláček pětibodových mužstev a posunuli se na devátou příčku. Příští týden jedeme do Hradce a to by mělo být rovněž o pěkném fotbale. Po zápase jsme ještě přivítali Cipíse mezi třicátníky a v dobré náladě se vydali k domovům.

4. října 2009: Už když jsme projížděli kolem hřiště ve Střížovicích, tak zežloutlá tráva něco naznačovala, ale po vstupu na hřiště se to výrazně znásobilo. Tvrdé jako beton, k tomu hrbolaté a navíc malé a pěkně z kopce. Tím pádem bylo více než zřejmé, že tento zápas nebude tolik o fotbalových kvalitách a technice, ale spíše o bojovnosti, důrazu a soubojích. V naší sestavě chyběl tradičně Milan, k tomu se omluvil Adam, ale na druhou stranu se do branky po dvouzápasové pauze vrátil Díra. Naše odhady o průběhu zápasu se potvrdily, míče se převážně nakopávaly, odskakovaly všelijak a hlavně vysoko, kombinace bylo poskrovnu. Úvod zápasu patřil spíše nám a do první šance se dostával Jarin, jenže jeho střela branku minula. Následovaly dvě moje teče nastřelovaných centrů, ale jedna skončila vedle a druhá trefila brankáře. A poté, co můj centr před Baggiem stáhnul brankář, tak se z protiútoku radovali domácí, když Vašík nedoskočil na centr a Švehla měl dost času na zpracování i zakončení. Jenže hned po rozehrávce mě ještě v kruhu faulovali, míč si postavil Radek, poslal to na branku a střela prošla kolem zkoprnělého brankáře. V dalším průběhu měli domácí dvakrát výhodu přímého kopu z dobré pozice, ale Díra nepříjemné střely dokázal vyrazit a obrana odvrátit. V závěru poločasu se už nic fotbalového neudálo a tak se šlo do kabin. Po přestávce dlouho pokračovala nudná podívaná, která toho s fotbalem moc společného neměla. Do vedení se tak z ničeho dostali opět domácí, když si na nakopnutý míč z obrany naběhl Švehla a byl rychlejší než Petěr s Dírou. Domácí to vyburcovalo, v následujících minutách jsme se převážně bránili a několikrát nás musel podržet Díra. Přesto jsme i my mohli skórovat, ale Baggio se sice vymotal ve vápně, ale pro zakončení neměl stabilitu, a Vašík si to na vápně musel naštelovat na levačku a branku pak stejně netrefil. Vyrovnat se nám podařilo čtvrt hodiny před koncem, když jsem v rohu vápna vybojoval míč, vrátil ho před vápno, kam si naběhl Radek a po jeho halfvoleji musel i druhý brankář Střížovic zpytovat svědomí. V závěru jsme se soustředili na obranu, hra se hodně přiostřila a přes nápor domácích jsme je již do žádné šance nepustili. V tabulce jsme se tímto bodem posunuli o dvě příčky na desáté místo, ale tři mužstva za námi mají jen horší skóre. Příští týden přivítáme třetí Merklín a to by měla být fotbalovější podívaná.

PS: V pátek v 15:36 se narodil Václav Šampalík pátý. Uvidíme jestli se potatí a bude obránce, nebo podědí a bude útočník. Každopádně za celé Záhoří přeji hlavně zdraví jemu i rodičům.

PPS: Žáci hráli v neděli taktéž proti Střížovicím, proti předposledními týmu tabulky si otevřeli střelnici a vyhráli 17:1. Za odměnu jsem sem dal pár jejich fotek.

27. září 2009: Dneska už to zkrátka přijít muselo. S Lužany jsme ukázali, co v nás je a zaslouženě jsme vyhráli o tři góly. Oproti minulému týdnu se nás v kabině sešlo šestnáct, takže jsme tentokrát museli řešit koho postavit. Opět chyběl Díra a tak jsem do branky postavil Milana, na stoperu nastoupil Petěr, před ním Honzík, na becích Tankista a Vašík. V záloze začali Cipís, Baggio, Adam a Maldini a v útoku jsem hrál já s Radkem. Začali jsme sice dobře, ale do extra šancí to zrovna nevedlo. Pak se chvíli hrálo podle lužanských karet, Milan se musel rychle rozpomínat na svá brankářská léta a dvě gólovky zlikvidoval. Ve dvacáté však minutě zahrával Baggio trestňák a moji gólovou hlavičku brankář reflexivně vyrazil na roh. Ale to neměl dělat. Baggio ho zakroutil do branky, já ho jen podskočil a už se míč třepetal v síti. Za pár minut to Radek vymotal v rohu vápna, nacentroval, já jsem hlavičkoval do protipohybu brankáře, ale zase mi to vyrazil na roh. Z něj se do šance dostával Cipís, ale spleť nohou neprostřelil. A když jsem to vymotal ve vápně a předložil Baggiovi, tak jen trefil brankáře. V závěru poločasu se hrálo podle lužanských not, ale vedení jsme už udrželi. Po první pětačtyřicetiminutovce to tak mohlo být 5:0, ale taky 0:3, takže 1:0 bylo v zásadě odpovídající. Začátek druhého poločasu patřil opět hostům, ale branku prakticky neohrozili. A tak jsme jim po čtvrthodině předvedli klasický záhořský brejk. Baggio vyslal Radka, tomu míč sice trochu utekl, jeho střela se od brankáře odrazila opět od Radka a už směřovala do branky, ale pro jistotu jsem ji tam z metru dorazil. Ale útočník prý má být trochu sobecký :-) Radka se to ale zjevně moc nedotklo a za pět minut jsme předvedli další smrtící brejk. Adam ho vyslal na půlce, ve vápně mi to vrátil pod sebe, já byl u míči dříve než brankář a klička a střela do prázdné už byly jednoduché. Tím jsme definitivně zlomili odpor hostů a zbytek zápasu se více méně dohrával. V závěru ještě mohl zvýšit Adam, když ho Láďa Mareška našel na penaltě, ale volej vystrašil spíše vlašťovky na drátech než brankáře. Body konečně zůstaly v Záhoří, odrazili jsme se ode dna tabulky a příští týden to jedeme potvrdit do Střížovic.

PS: Po delší době jsem obnovil anketu. Důvody jsou v zásadě dva: zaprvé se mi nelíbily výsledky hlasování, které nás posílaly do pralesa a za druhé mám pocit, že bych tentokrát mohl hlasování vyhrát :-)

20. září 2009: Tak jsem se minulý týden mýlil. I se čtyřmi inkasovanými góly se dá bodovat. V pátém kole jsme jeli do oblíbených Štěnovic, které se vždy prezentovaly otevřeným, technickým a férovým fotbalem a bylo to tak i tentokrát. Oproti předchozím zápasům nás však nebylo patnáct či dokonce sedmnáct, ale pouze dvanáct a hlavní změnou byl post brankáře. Poprvé od června 2003 totiž chyběl Díra. Bez jediné absence odehrál plných šest sezón a něco navíc, dohromady neuvěřitelných 163 zápasů, v nichž dostal 240 gólů a dvakrát naopak skóroval. Klobouk dolů! Nakonec se rada starších usnesla (proti mému názoru) a brankářský vercajk si oblékl Zdeněk Ptáček. A bylo to správné rozhodnutí. Domácí sice začali aktivně, ale brzy je to přešlo. V páté minutě centroval Jarin z trestňáku od půlky, domácí obránci se spoléhali na brankáře, ten zase na obránce, takže jsem si naběhl a míč jen hlavou nadzvedl nad vybíhajícího brankáře. Po čtvrthodině to bylo ještě veselejší, když Baggio zahrával roh, stočil ho k brance a Cipís v plném běhu hlavou skóroval a zastavil se až o síť. Oboustranně ofenzivní hra pokračovala i nadále a skóre se měnilo i na druhé straně, když domácí rovněž po rohu snížili. V 35. minutě se poprvé dočkali vyrovnání, když jsme po rohu nedokázali míč odkopnout, opakovaný centr ze strany Zdeněk vyrazil jen nad sebe a Ota Rádl byl na malém vápně úplně sám. Štěnovice to nakoplo a chtěly do přestávky otočit, jenže to bylo naopak. Tři minuty před přestávkou jsem zachytil špatnou rozehrávku stopera, vyměnil si míč s Radkem a protože se mi už nechtělo běžet dál, tak jsem si to kousek za vápnem připravil na střelu, technicky to zakroutil, brankář se za míčem ohlédl a šel ho vyndat ze sítě. Po přestávce byli domácí rozhodně aktivnější a my spoléhali více na brejky. Druhé vyrovnání přišlo po hodině hry a bylo to opět po rohu, když Vašík podskočil a Rádl ani vyskakovat nemusel. Domácí to pro změnu nakoplo, ale bylo to zase naopak. Po centru ze strany se míč dostal k Baggiovi, jeho pokus o přehození brankář jen nadzdvihl a míč doskákal až k tyči. Čtvrthodiny před koncem jsme byli blízko pátému gólu, když jsem to motal ve vápně, obránci mě okopávali, míč jsem nakonec posunul na Radka, který brankáře prostřelil, ale byl odmávaný ofsajd. Za pár minut se tak skóre měnilo na druhé straně, když si na centr z pravé strany naběhl pro změnu Rádl, jeho střelu Zdeněk vyrazil jen do tyče a tak bylo potřetí vyrovnáno. V závěru jsme už remízu a první letošní bod ubránili. V tabulce nám to sice nepomohl, ale dokázali jsme si, že góly dávat umíme. Přes radost z prvního bodu však nelze opomenout fakt, že jsme lavičku měli prakticky prázdnou. Oproti zápasu v Žákavě před dvěma týdny chybělo hned sedm hráčů a přístup ve stylu "vždyť vás bude dost, tak já jezdit nemusím" není to pravé ořechové. Na zamyšlení je do úterý/pátku/neděle čas a věřím, že proti Lužanům už to bude vypadat jinak.

14. září 2009: Sice jsme dali dva góly, ale s třemi inkasovanými se vyhrává těžko. Začátek zápasu nám absolutně nevyšel a i když jsme po přestávce podali nejlepší letošní výkon, tak to na body nestačilo. Již ve třetí minutě nás hosté varovali, když jejich hráč postupoval sám na Díru, ale přestřelil. Za pár minut ale bylo hůř, když hostující hráč byl rychlejší než Cipís a trefil se přesně pod břevno. Vzápětí jsme mohli vyrovnat, když jsem prošel od vápna k vápnu, nahrál Jarinovi, ale jeho střelu brankář chytil. V desáté minutě však bylo ještě hůř, když jsme nejdříve špatně rozehráli, pak nedokázali míč pořádně odkopnout a hostům se povedla další střela. A aby toho nebylo málo, tak ve dvacáté minutě zahrávaly Soběkury trestný kop téměř z půlky, na dobře centrovaný míč sice nikdo nedosáhl, ale ten proletěl kolem Díry potřetí do sítě. Ale ani takhle tragický začátek nás nepoložil a nevzdali jsme to. Ve 35. minutě jsme se dočkali snížení, když si Radek postavil míč na přímák z dvaceti metrů, brankář se schoval za zeď a nechal polovinu branky prázdnou. Ještě do přestávky jsme mohli přidat další gól, ale Radek místo přihrávky na Jarina špatně vystřelil. Po přestávce jsme hráli s větrem v zádech, prakticky celý poločas jsme útočili, zatímco hosté jen kouskovali hru a zdržovali. Jenže v koncovce nám pořád něco chybí: nejprve Radek v brejku vystřelil kousek na šibenici, Honzíkovu hlavičku po rohu vyhlavičkoval obránce na čáře, moje hlavička skončila těsně vedle. V 65. minutě jsme se však dočkali snížení, když jsem se uvolnil na pravém křídle a centrem "trefil" Brabce přesně do hlavy. Gól hlavou dal nejspíš poprvé a jak byl rozběhlý, tak skončil až v síti. Nadále jsme útočili, v závěru hráli prakticky na čtyři útočníky, ale k vyrovnání stále něco chybělo. Když Baggio vymotal ve vápně míč, našel volného Radka na rohu malého vápna, tak ten vystřelil sice efektně, ale nad. Adamova nastřelovaná přihrávka skončila metr vedle tyče a v samotném závěru zahrál Jarin trestňák z půlky, brankář míč nadzvedl do břevna a odražený míč napálil Milan z malého vápna nad. Pěkný obranný zákrok... Hosté si tak odvezli tři body, sami sportovně uznali, že měli víc štěstí, ale na to se historie neptá, my jsme stále níže než krtkův sklep a další šance na body přijde v sobotu ve Štěnovicích.

6. září 2009: Měly to být jasné tři body, protože Žákava v prvních dvou kolech dvakrát prohrála při hrozivém skóre 0:20. V páté minutě jsme navíc dali rychlý gól, když jsem vybojoval v rohu míč, poslal ho do vápna, tam se párkrát odrazil, aby ho nakonec Cipís ke mně posunul a trefit odkrytou branku už bylo jednoduché. Domácí pomezní sice zvednul praporek (možná i právem), ale protože se k tomu rozhoupal až po odpískání gólu, tak jsme vedli. I nadále jsme měli více ze hry, moji gólovou střelu po Radkově centru srazil obránce na roh, domácí byli v útlumu. Jenže po čtvrthodině jsme přestali hrát, domácí vycítili šanci a hra se přesunula na naši polovinu. A vyrovnání na sebe nedalo dlouho čekat. Po narážečce na křídle vběhnul domácí útočník do vápna, Kuba se ho (podle svých slov) ve skluzu ani nedotkl, přesto hráč ležel a rozhodčí ukázal na penaltu. Jestli to byla kompenzace za náš gól těžko říct, každopádně penalta je, když ji rozhodčí odpíská. Tonda Hladík nezaváhal a hrálo se nanovo. Jenže podle žákavských karet. My jsme dopředu hráli neskutečně zbrkle, dozadu pak neskutečně zmateně. Takže nebylo divu, že do vedení šli domácí, když Díra s obránci předvedli "dokonalou" sehranost, míč se mezi nimi prokutálel a před domácím hráčem byla jen prázdná branka. Do přestávky se už nic zásadního nestalo a tak jsme do druhého poločasu nastoupili se třemi útočníky. Od začátku jsme sice získali převahu, jenže šancí bylo poskrovnu a v největší z nich jsem po Kubově centru přestřelil. S přibývajícím časem to z naší strany byla stále větší křeč a protože ani domácí se dopředu moc nehrnuli, tak to ke koukání zrovna nebylo. A i když jsme vystřídali, koho jsme mohli, tak nám to stejně nepomohlo a na výsledku se už nic nezměnilo. Po třetím kole jsme tak klesli na poslední místo a to jsme rozhodně nečekali. V příštím kole přivítáme nováčka ze Soběkur, který má po třech kolech sedm bodů a už je nejvyšší čas udělat něco i s naším bodovým kontem.

PS: Žáci hráli také se Žákavou a po remízovém poločase vyhráli 3:2, čímž oplatili naši sobotní porážku. Další zápas sehrají již ve středu v Letinech.

31. srpna 2009: Ani ve druhém kole jsme gól nedali a bez toho se body získávají těžko. První půlka zápasu s blovickým béčkem bohužel dost připomínala zápas ve Smolivci: hráli jsme bez pohybu, bez důrazu a bez zájmu. Útočné aktivity by se daly spočítat na prstech jedné ruky, chyb v rozehrávce bylo naopak hafo. Hosté tak bez větších problémů měli hru pod kontrolou a jen jejich nemohoucnost v koncovce nás držela ve hře. Z mnoha šancí proměnili jen jedinou a o přestávce to s námi nebylo beznadějné. Do druhého poločasu jsme vystřídali a trochu proházeli sestavu, navíc hráli s větrem v zádech a bylo to znát. Měli jsme sice více ze hry, hrálo se převážně na blovické půlce, ale do šancí jsme se dostávali výjimečně. Krátce po přestávce hlavičkoval Kuba po rohu těsně nad šibenici, Baggio měl k míči, který vypadl brankáři, o krok dál než obránce a v největší šanci nám zabránili rozhodčí: Radek dostal míč do křídla a ještě než mi poslal do brejku, tak blovický pomezák odmával a hlavní rozhodčí mu to "sežral i s navijákem". Pomezák tvrdil něco o ofsajdu na druhé straně hřiště, hlavní si myslel, že mává aut. Ale i to je fotbal a tento okamžik nám zápas neprohrál. V závěru jsme se sice snažili, ale proti kompaktní obraně jsme se neprosadili a brankáře ani pořádně nevyzkoušeli. Příští týden jedeme do Žákavy, které také prohrála oba zápasy, také nedala gól, ale dostala jich dvacet! Těžko říct, v jaké hrají sestavě, když vloni s přehledem vyhráli III. třídu, ale každopádně tam jedeme s tříbodovým cílem.

PS: Žáci ve své premiéře prohráli v Neurazech 0:7. Příští týden hrají rovněž se Žákavou, a to v neděli od 10:00.

24. srpna 2009: Tomu se říká vstup do sezóny. Jenže v tom špatném slova smyslu, protože ve Smolivci jsme nepředvedli vůbec nic a zaslouženě a jednoznačně prohráli. Naše hra neměla s fotbalem nic společného, vypadalo to jako bychom na hřišti byli poprvé, pořádně jsme si nepřihráli, hráli jsme strašně zbrkle a chyběl nám pohyb. Přitom začátek nebyl z naší strany špatný, Baggio však střelu uspěchal a přestřelil, Láďa Mareška si sice dvakrát hezky naběhl, ale pokaždé z malého vápna přestřelil. To však bylo z naší strany vše a dál hráli pouze domácí. Po půlhodině se dostali do vedení, když jejich hráč měl na pravé straně neskutečně prostoru, centr se mu sice moc nepovedl a mířil na branku, takže Díra ho jen přizvedl a útočník byl při dorážce rychlejší než naši obránci. Ve zbytku poločasu nás ještě zachránila tyč, my nevymysleli nic. Po přestávce to bylo z naší strany ještě horší, nepomohla ani střídání, domácí si dělali, co chtěli, a jen díky jejich špatné koncovce jsme dlouho žili v naději. Když jsme v závěru přeskupili řady a zariskovali, domácí nás potrestali. Čtvrt hodiny před koncem Petěr zatáhl za záchrannou brzdu a domácí se z penalty nemýlili. V nastaveném čase pak přidali třetí gól, když jejich hráč zpoza vápna elegantně přehodil Díru. Takovýto vstup do sezóny jsem v Záhoří ještě nezažil a při pohledu do archívu jsem zjistil, že stejným poměrem jsme v prvním kole prohráli na podzim 1985. Stále na nás tak leží deka venkovních zápasů, kde se nám nedařilo celou loňskou sezónu a od poslední venkovní výhry uplynul už rok. Příští týden k nám přijede blovické béčko, které v prvním kole prohrálo v Letinech 2:5. Horší než v sobotu to snad být nemůže...

PS: V neděli od 11:30 nastoupí v Neurazech k obnovené premiéře naši žáci.

12. července 2009: Poprvé v historii našeho turnaje rozhodovaly o vítězi penalty a přesnější mušku měl Petřín, který porazil největšího favorita Lesing Plus, jenž tak i při své druhé účasti v Záhoří odjel s druhým místem. Ale vezměme to od začátku. V předvečer turnaje se omluvila La Koruna, takže se sešlo 25 týmů, které byly rozděleny do 5 pětičlenných skupin. Vzhledem k tomu, že se stále více týmů do Záhoří vrací, tak jsme podle minulých výsledků nasazovali do každé skupiny dva týmy. V áčku hrálo tradičně domácí Záhoří, doplnili ho Kojak, Kapříci, Šeptem a Hemz team. Hned ve druhém zápase jsme se utkali s Kojakem a zápas skončil remízou 1:1. Jak se nakonec ukázalo, tak to byl jediný gól ze hry, který jsme v celém turnaji inkasovali. Skupinu jsme nakonec vyhráli, když jsme v posledním zápase nastříleli potřebných šest gólů a o skóre předstihli právě Kojak, ze třetího místa postoupil Hemz team. V béčko byli nasazení Tahouni a Čespo, ale tyto dva týmy bych označil za největší zklamání turnaje, když Tahouni ve skupině skončili poslední a Čespo, byť hrálo bez střídání a skupinu vyhrálo, vypadlo jednoznačně v osmifinále a k zopakování loňského finále tak zůstalo hodně daleko. Z druhé místa postupoval Bowling bar Luna, třetí byli budějovičtí Jávři, turnaj skončil pro Betonovou zídku a již zmiňované Tahouny. V céčku s přehledem vyhrál Apol, když si mohl dovolit prohru v posledním zápase, Moe's potvrdil formu z minulého týdne a postoupil z druhého místa, třetí byli pražští FC Necropolitano, na čtvrtém místě skončila Area, když první dva zápasy prohrála, pak se vzpamatovala a šest bodů stačilo na postup ze čtvrtého místa. Pátá Rudá hvězda Domažlice skončila bez bodu. V déčku si postup pohodlně uhrály nasazení Bee Sting a TBC, doplnil je Šlapák, který v zápase s Chelsea revival dosáhl prvního desetigólového vítězství v historii turnaje. Turnaj skončil pro FC Netopýr a zmiňované Chelsea revival, kteří byli se čtyřmi prohrami a skóre 2:26 nejhorším účastníkem turnaje. V béčku se sešli dva favorité turnaje, Lesing a Petřín, postup si v pohodě uhrál i třetí pražský zástupce WarriorS, nepostoupilo naše béčko a dámský tým Devils Dvorec. V osmifinále jsme vyřadili Warriors, Jávři po bezbrankovém průběhu na penalty udolali Moe's, Petřín nastřílel pět branek TBC a stejný počet i Area Čespu. V druhé vlně osmifinálových zápasu Apol ve svém prvním rozstřelu vyřadil Šlapák, Kojak o gól přehrál Bowling bar, Lesing dal Necropolitanu sedmičku a Hemz team překvapivě vyřadil Bee Sting. Ve čtvrtfinále jsme zopakovali nejtěsnější výsledek a Jávry poslali na pivo, Petřín a Lesing přesvědčivě přehrály Areu, resp. Hemz team, a ve zbylém čtvrtfinále Apol proti Kojaku zvládl i svůj druhý rozstřel. Semifinále byla naprosto odlišná, zatímco Lesing s Apolem střílely jak u Verdunu a zápas skončil jednoznačnou výhrou Lesingu 8:3, druhé semifinále mezi Záhoří a Petřínem bylo defenzivní a branka v základní hrací době nepadla. Na řadu tak přišly penalty a i když byly oproti standardním šesti metrům posunuty na osm, tak brankáři proti přesně mířeným projektilům moc šancí neměli. Díra sice dokázal jednu vyrazit, ale protože Baggiova penalta se od tyče odrazila do brankáře a ven a moje penalta absolvovala dokonce trasu brankář-břevno-brankář-ven, tak se radoval Petřín. A propos, tento tým si dal dohromady Mirďa a přitáhl do něj i Švícka, přičemž důvod, proč nechtěli hrát za Záhoří, je veřejným tajemstvím. Následoval tradiční rozstřel o třetí místo a Díra tentokrát vyrazil dvě penalty, za nás postupně proměnili Radek, Kovi, Honzík, pak sice Adam zaváhal, ale v páté sérii jsem napravil semifinále a rozhodl o našem třetím místě. Ve finále se tak utkala mužstva, která na sebe narazila již ve skupině, kdy se z výhry 4:2 radoval Lesing. V poločase to bylo 2:0 právě pro Lesing a vše vypadalo jasně, jenže Petřín vstřelil dvě branky a tři minuty před koncem byl stav nerozhodný. Hned za minutu však Lesing vstřelil třetí gól a dalo by se čekat, že si už výhru pohlídá. Jenže z posledního útoku Mirďa hlavou poslal do sítě brankářem vyražený míč a hned vzápětí rozhodčí zápas ukončil. Hned první penaltu sice Lesing nedal, ale po čtvrté sérii byl stav nerozhodný 2:2. V rozhodující páté sérii však střelec Lesingu neuspěl, Petřín skóroval a bylo rozhodnuto. Statistická povinnost mi velí doplnit nejlepšího střelce turnaje, kterým se podle očekávání stal Kovács z Lesingu, jenž vstřelil v osmi zápasech dvacet gólů a o dva zásahy překonal loňský rekord Egermajera z Čespa. Kompletní výsledky naleznete zde, během pár dní doplním fotky. Nyní máte slovo vy, oznámkujte nás v anketě, napište něco do diskuse, pošlete odkazy na referáty na svých stránkách.

Ještě pár slov k Tour de Futsal. Trojice nejlepších z blovického turnaje u nás nebyla, naopak nikdo z našich semifinalistů nehrál minulý týden. Takže na prvních čtyřech místech jsou vítězové/finalisté obou turnajů, za nimi jsou Area a Moe's, kteří zabodovaly na obou turnajích. O všem se tedy rozhodne příští týden v Letinech. Kompletní výsledky naleznete zde.

6. července 2009: I první prázdninová neděle patřila v Záhoří fotbalu. A ne ledajakému. V rámci oslav 40. výročí založení TJ jsme sehráli tři zápasy. Nejprve nastoupili žáci proti Neurazům a přestože v poločase vedli, nakonec si odnesli pět gólů. I garda proti Kasejovicím v poločase vedla, ale hosté v závěru dokázali srovnat. A do třetice muži proti Nepomuku vedli, ale i tentokrát to na výhru nestačilo a zápas skončil nerozhodně. Se začínajícím deštěm pak začal za hudebního doprovodu třetí poločas, který se protáhl hodně přes půlnoc. Oslavy se podle mého názoru povedly a až se proberu fotkami, tak se o ně samozřejmě podělím. A jak se líbilo vám?

Asi nemusím připomínat, že další víkend bude patřit futsalu. V sobotu pořádáme tradiční turnaj a aktuálně máme přihlášeno dvacet pět mužstev, další dvě předběžně, takže nám ještě pár míst do ideální třicítky schází. Tak neváhejte a hlaste se.

22. června 2009: Jsme v okresu! Poslední krok jsme udělali v sobotu v Hradešicích, kde jsme prohráli tradičním jarním výsledkem 0:3. K poslednímu zápasu v B třídě dorazilo z různých důvodů torzo mužstva a tak naše derniéra byla pro Vencu Jaguláka a Zdeňka Ptáčka zároveň premiérou v této soutěži. K zápasu není moc co napsat, protože se hrálo prakticky pořád na naší polovině, my jsme branku soupeře za 90 minut neohrozili a bylo jen otázkou, jak dlouho udržíme bezbrankový stav. Paradoxně jsme dostali gól až po hodině hry a navíc ze standardky, když se při rohu Honzík špatně načasoval a Kotiš zůstal naprosto sám. Za minutu jsme dostali druhý gól, když jsem si s Jagulem dával přednost, Díra taky trochu zaspal a tím bylo po zápase. Pak ještě rozhodčí z faulu na Díru vykouzlil penaltu a bylo to 3:0, za deset minut pak písknul ještě jednu, tentokrát jasnou, ale exekutor branku netrefil. Naše letošní bilance se tak zastavila na 5 výhrách, 4 remízách a 17 prohrách při skóre 19:55. K tomu přidávám pár tradičních statistik: já a Díra jsme nechyběli ani minutu, Baggio jednou střídal, Adam a Radek chyběli v jednom zápase, Honzík ve třech, Vašík v pěti. Alespoň k jednomu zápasu nastoupilo 28 hráčů, přičemž pět hráčů nastoupilo za áčko poprvé a další čtyři po několikaleté přestávce. Nejlepšími střelci jsme já a Baggio s pěti góly, Radek se trefil třikrát, Švecové a Charlie dvakrát. Největším hříšníkem je Radek, který vyfasoval čtyři červené, Vašík mu sekundoval se dvěma. A protože se s I. B třídou po čtyřech sezónách loučíme, tak se zastavím i u celkové statistiky v této soutěži: 104 zápasů, z toho 35 vítězných, 18 remízových a 51 prohraných při skóre 129:186. Dvakrát jsme obsadili sedmé místo, jednou deváté a letos čtrnácté. Ve všech zápasech nastoupil Díra, dvakrát jsem chyběl já, čtyřikrát Baggio. Dalšími v řadě jsou Radek (82 zápasů), Vašík (81), Honzík (80), Petěr (79), Mirďa (70), Švícko (69), celkem nastoupilo 32 hráčů. Nejvíce gólů dal Mirďa (29), dále Švícko (21), já (20), Pepíček (12), Baggio a Charlie (9), Radek a Major (8), mezi střelce se zapsalo 12 hráčů. Další statistiky naleznete v archívu.

Co nás čeká dál? Žádný odpočinek nás nečeká, protože již za necelé dva týdny budeme slavit 40. výročí založení a o týden později (v sobotu 11. července) pořádáme tradiční futsalový turnaj. A pak se již začneme pomalu připravovat na další sezónu.

15. června 2009: Já na Baggia, Baggio na mě a tři body jsou doma. Švihov je sice v tabulce třetí, ale většinu bodů udělal na podzim, jeho kádr se přes zimu změnil k nepoznání a k nám přijel jen v jedenácti lidech a s dorostenci v sestavě. Nás naopak na zápas přišlo patnáct, pro Brabce však bylo důležitější pivo, takže se nás připravilo čtrnáct. Ještěže tak… A protože jsme hráli poslední domácí zápas v B. třídě, tak si kapitánskou pásku navlékl hráč, který v ní nechyběl ani minutu – Díra – a za odměnu dal po zápase patnáct piv. Po úvodním oťukávání zahrozili jako první hosté a střela z přímáku poprvé rozezněla břevno, na druhé straně jsem po Kubovo přiťuknutí šel sám na brankáře, ale míč mi při pokusu o přehození nesedl a nic z toho nebylo. Ve 20. minutě se nešťastně zranil Petěr, když po hlavičkovém souboji špatně došlápl (o přestávce vypadal kotník jako tenisák…) a tak jsme museli vystřídat. Znamenalo to přeskupení řad a z útoku jsem se stáhnul na stopera, vpředu mne nahradil Láďa Mareška. Hosté byli opět blízko ke gólu, ale břevno zaznělo podruhé. A tak se síť poprvé rozvlnila na druhé straně, když jsem si naběhl na Baggiův roh a hlavou z malého vápna prostřelil brankáře. Vzápětí jsme podruhé nuceně střídali, když Kubovo koleno odmítlo poslušnost, takže jsme opět přeskupovali řady a do útoku se posunul Michal Gaži. Právě on pak vybojoval v rohu míč, nacentroval a Láďa Mareška hlavou netrefil odkrytou branku. A tak se síť rozvlnila na druhé straně, když jsme nebyli ve vlastním vápně důrazní a za Zdráhalovou střelou se Díra jen ohlédl. Do druhého poločasu vstoupili aktivněji opět hosté a vrcholem jejich útočných manévrů bylo třetí zvonění, tentokrát do tyče. S přibývajícím časem jsme však získávali navrch a po Baggiově centru jsem z úhlu hlavičkoval jen podél branky. Po faulu na Jardu Nováka se Baggio postavil k přímáku, brankář střelu přes zeď vyrazil a moji zpětnou přihrávku do vápna nikdo netrefil. V 65. minutě byl po druhé žluté vyloučen hráč hostů a jejich trenér to na ŠumavaNetu popsal, že Baggio zakopl o jeho nohy. Byl asi jediný, kdo to tak viděl, protože to byla učebnicová kosa zezadu. Každopádně přesilovka vedla k dalšímu přeskupení řad a vrátil jsem se do útoku. Ke gólu pak byl blízko Michal, ale jeho střela rovněž jen rozezněla břevno. Následně jsme s Baggiem předvedli ukázkovou akci, když jsme se rozběhli z vlastní poloviny, dvakrát si vyměnili balón a nakonec Baggio nacentroval do vápna, jenže Láďa Mareška v jasné šanci přestřelil. Hosté ještě jednou zahrozili, když po brejku Kulík srazil střelu těsně vedle tyče, ale to už se blížil vrchol zápasu. Ve vápně jsem se dostal k odraženému míči, přiťuknul Baggiovi na vápno proti noze a po jeho projektilu naposledy zaznělo břevno, od nějž se míč odrazil do sítě. V závěru jsme si už vedení pohlídali a připsali si zasloužené tři body. V tabulce tak na Chlumčany ztrácíme jediný bod, který se pokusíme umazat příští týden v Hradešicích. Hraje se poněkud neobvykle, v sobotu od 16:00, ale aspoň budeme dříve na dokopné, kterou budeme dělat tradičně v Záhoří hned po návratu ze zápasu.

9. června 2009: Ve Strážově jsme body nečekali a bohužel se to potvrdilo. Výsledek 3:0 průběhu hry odpovídá, i když nutno říci, že první dva góly jsme soupeři darovali a třetí si dali sami. Ale jako tradičně toho spoustu pochytal Díra a hodněkrát jsme zachraňovali v poslední chvíli. Na zápas jsme sice přijeli s patnácti hráči, ale nebyl nikdo, kdo by napsal zápis či mával. Takže jsem místo rozcvičování šel psát zápis a Kulík nastoupil na lajnu místo na hřiště. Bohužel je to další smutný obrázek zájmu o fotbal v Záhoří… Samotný zápas je poměrně jednoduché popsat, domácí jsou důraznější, běhavější, ale naráží na náš obranný val a co projde, likviduje Díra, jednou nám pomáhá tyč. Naše hra je plná nepřesností, pět přihrávek za sebou si nedáme a tak jediné náznaky šancí vznikají po individuálních akcích. Hned v sedmé minutě jsem sebral míč obránci, ale nadějný brejk proti přesile nedotáhl, a po půlhodině mi po Radkově centru odmával pomezák ofsajd. K tomu pár nanicovatých střel zdálky, které branku netrefily. A když to vypadalo, že bychom do poločasu mohli udržet remízu, tak Vašík byl proti a ve 37. minutě na malém vápně předložil míč soupeři a prohrávali jsme. Za pět minut domácím vyšla taktika dlouhých míčů za obranu, Jarda nestačil na útočníka a bylo to o dvě branky. Do druhého poločasu jsme sice vystřídali, ale naší hře to nijak nepomohlo. Domácí si v poklidu hlídali vedení a v 73. minutě se po rohu míč odrazil od Jardy potřetí do sítě. V závěru v naší největší šanci Láďa Mareška z vápna minul branku a šlo se do kabin. Strážovu chybí ke stoprocentní jistotě postupu jediný bod, nás od sestupu dělí dva zápasy. Ten první z nich, a poslední domácí v B. třídě, sehrajeme v neděli proti Švihovu, který po tradičně výborném podzimu přezimoval na čele tabulky, ale tradičně slabší jaro ho sesadilo na třetí místo s teoretickou šancí na baráž.

PS: Jak už jsem psal, tak po zápase na chvilku posedíme a probereme plány na nejbližších pár týdnů (40. výročí, futsalový turnaj, příští sezóna).

2. června 2009: A vono to de! Sice se naše sestava oproti minulému týdnu změnila v jediném jménu, ale výsledek a hlavně výkon byly úplně někde jinde. Dobřany "potvrdily", že jaro je nezastihlo v podzimní formě a sestavě a i když byly podle postavení v tabulce (jako každý proti nám) favoritem, tak odjely s prázdnou. Zmiňovaná změna v sestavě byl při neúčasti Kulíka návrat Kuby, Radek se pak přesunul do zálohy. Na střídání byli připraveni Maldini a Honza Šperer. Hosté měli sice o něco více ze hry, ale proti naší blokové obraně nic moc nevymysleli a po několika přihrávkách v obraně obvykle následoval pas na nabíhající útočníky či krajní záložníky, který ale končil na našich kopačkách nebo odmávaným ofsajdem. Největší šance jsme jim tak připravili sami, když po zbytečných faulech zahrávali zajímavé přímáky, ale Díra vše pochytal. A když pohrdli i moji nahrávkou do brejku, kdy mne zachránil Díra, tak udeřilo na druhé straně. Radek hodil aut na Baggia, ten si připravil míč a na jeho střelu z nějakých pětadvaceti metrů brankář nedosáhl. Po pěti minutách byl Baggio v ještě lepší pozici, ale branku minul. Hosté měli ještě jednu tutovku, když jejich hráč šel z půlky sám, ale Díra opět podržel. Těsně před přestávkou jsem si ještě naběhl na Baggiův roh, ale hlavou přestřelil. Ve druhém poločase jsme byli lepším týmem, soupeře jsme přehrávali hlavně ve středu hřiště a na rozdíl od minulých zápasů jsme vynikali pohybem bez míče a důrazem v osobních soubojích. Druhý gól padl asi v 70. minutě, když se míč odrazil k Baggiovi a jeho pravačka trefila opět přesně. Za zmínku stojí ještě Adamova střela, která prosvištěla nad šibenicí a v závěru po brejku minul v dobré pozici Honza Šperer. Dvě minuty před koncem se hostům sice po brejku podařilo snížit, ale výhru jsme si už vzít nenechali. V tabulce nám to sice nepomůže a když jsem to spočítal, tak ostatní výsledky znamenají, že po tomto kole už nemáme ani teoretickou šanci na záchranu. Ale to pro nás žádné překvapení není a jsme s tím už dávno smíření. Příští týden jedeme do Strážova a bude to souboj prvního s posledním. Tam se body nečekají, tak aspoň pojedeme s čistou hlavou.

PS: I když jsme vyhráli, tak to nijak zásadně neřeší naši situaci, kterou jsem popisoval minulý týden. Bylo nás třináct, přičemž Honzík hrál se sebezapřením a vůbec nebylo jisté, že zápas dohraje, Honza Š. přišel až po začátku zápasu. Kde byli další hráči, které jsme minule jmenoval, ví ve většině případů jen oni sami...

PPS: Po příštím domácím zápase, tj. v neděli 14. června, prosím všichni počítejte s tím, že bychom po zápase na hodinku poseděli a probrali pár důležitých věcí, které jsou za dveřmi (příští sezóna, 40. výročí, futsalový Memoriál).

25. května 2009: Zápas v Losiné nám nastavil až příliš přesvědčivě zrcadlo našeho současného stavu a já jsem si to chvíli přerovnával v hlavě než jsem se rozhodl něco napsat. Nejdříve pár slov k zápasu: během prvních pěti minut vystřelila Losiná dvakrát na branku a vedla 2:0, ve dvacáté minutě přidala třetí gól a bylo po zápase. Domácí nemuseli, my na to neměli. Všechny góly přitom měly jedno společné – individuální chyby. Zápas dvou posledních mužstev soutěže byl naprosto jednoznačnou záležitostí a vzhledem k tomu, že i Losiná s největší pravděpodobností sestoupí (v posledních čtyřech kolech hraje se všemi třemi aspiranty postupu), tak je to hooodně varovný výsledek pro okresní přebor. Po celý zápas bylo do očí bijící, jak někteří naši hráči na své protějšky naprosto nestačí a tak hra dozadu připomínala průchoďák, zatímco dopředu jsme hráli do připravené obrany a bez větší invence. Než popisovat jednotlivé herní situace, tak pro tentokrát se chci podívat spíše na to, proč jsme tam, kde jsme. Do Losiné jsme přijeli ve dvanácti lidech, přičemž Kája by nastoupil pouze v případě zranění. Jak už jsem napsal, tak někteří hráči výrazně nestíhali, ale alarmující je, že zejména ve druhém poločase už nebyla viditelná ani snaha cokoliv s výsledkem udělat. Smířeni se sestupem jsme už dávno, ale takhle znechutíme i ten fotbal, a to nejen sami sobě, ale i těm pár věrným divákům… Druhým důvodem našich výsledků je naše sestava. V zimě jsme rozpustili béčko, takže by se dalo čekat, že nás na zápasy bude jezdit patnáct, bude se bojovat nejen o výsledek, ale i o místo v sestavě. Jenže nic takového se nestalo a s výjimkou zápasu s Předenicemi, kdy nás opravdu patnáct bylo, jezdíme v lepším případě ve třinácti lidech. Možná to teď bude vůči někomu nespravedlivé, ale projdu celý záhořský kádr jmenovitě a ke každému napíšu o jeho (ne)účastech. Je to naprosto můj názor, ale myslím, že si ho z mé pozice mohu dovolit. Bez střídání odehráli všech devět zápasů Díra, já, Adam a Vašík. Baggio chyběl pouze poslední čtvrthodinu proti Chlumčanům, Radkův exces proti Spálenému Poříčí je ještě v živé paměti. Jednu absenci (předem řádně omluvenou) má Honzík, který také nestřídá. Jarda na zápase chyběl také pouze jedenkrát, na trénincích má účast rovněž slušnou, jen jeho výkony jsou naprosto nevyzpytatelné. Kuba ze začátku stoprocentní účast, ale neustále si stěžoval na kotníček. Posledních čtrnáct dnů jsme ho ale už neviděli a jestli je to opravdu tak špatné, ví jen on sám. Kulík chyběl v prvním zápase, pak bez omluvy v Pačejově, přičemž důvodem byla zřejmě naražená ruka z Dlouhé Vsi. S tradiční stoperskou dvojicí Milan – Petěr mám domluvu, že se budou na zápasech střídat. Až na sobotní zápas to vycházelo, teď to bohužel nevyšlo ani jednomu z nich. Ale vše vím dostatečně dopředu. V zápase s Předenicemi nastoupil na pár minut ke svému áčkařskému debutu Láďa Zekucia a další čtyři zápasy již musel být v základu. V internetovém hlasování navíc s náskokem vyhrává ankety o nejlepšího hráče zápasu a tímto bych chtěl požádat jeho početný fanklub, aby ho (a nás) někdy přišel povzbudit i na zápas. Maldini byl na úvodních zápasech, pak poslal dlouhodobou omluvenku a očekávat ho můžeme tento víkend, jiné zájmy už delší dobu a stále více převládají, což je ale zejména vzhledem k jeho vzdálenějšímu bydlišti pochopitelné. Michalovi se moc chodit nechtělo, stěžoval si na nějaké zranění, ale snad už se rozhýbal a chodit začne. U dalších hráčů je účast na zápasech (natož na trénincích) menší než malá. Láďa Mareška se účastní nejspíš podle počasí, takže teď by to mělo být lepší. Ale jeho přístup je tristní, v pátek odešel předčasně z tréninku, protože se mu nelíbil, na sobotní zápas sice přijel, ale do kabiny ani nezašel. Charlie byl na úvodních dvou zápasech, na další přinesl dres s tím, že hrát nemůže a od té doby jsme ho neviděli. Brabec se objevuje rovněž výjimečně, omluvy žádné, výmluvy originální. A třetí z klanu Milotů, Pepíček, nehrál od loňského února, kdy si natrhl achilovku. Mám (a nejen já) pocit, že by sice hrát mohl, ale toto (byť nepříjemné) zranění se mu hodilo do krámu a používá ho jako omluvu na věčné časy. Třeba to opravdu nejde, ale když se to nezkusí, tak se to nezjistí. Honza Šperer se objevil na jednom zápase, více o něm nevíme, ale je jasné, že fotbal je pro něj (nejdříve) na druhém místě. Honza Mareška se objevil asi dvakrát v březnu na tréninku, od té doby jsme ho neviděli a tak jedinou informací zůstává, že se nám ozvali z Poříčí, že by tam chtěl přestoupit. Aspoň jsme se to mohli dozvědět od něj. K tomu můžeme ještě připočíst Mirďu se Švíckem, kteří z více či méně pochopitelných důvodů odešli v průběhu sezóny na hostování. Záchranářem je Karel Hora, který, když může, tak je ochoten pomoci, ale tudy by cesta rozhodně vést neměla. Jestli dobře počítám, tak jsem vyjmenoval 22 registrovaných hráčů, což by za normálních okolností bylo až na škodu, ale pro nás je to zjevně málo. Jasné je jedno – pokud se přístup k tréninkům a k zápasům nezmění, tak se z tohoto srabu nevyhrabeme ani příští sezóny, budeme jen pro smích, každý si k nám přijede pro tři body a to, co se v Záhoří čtyřicet let budovalo a čeho se zejména za posledních patnáct let dosáhlo, přijde vniveč. Nechci tady působit jako nějaký věrozvěst, ale za mých třináct záhořských sezón jsem takovouto situaci nezažil. Že B. třídu nebudeme hrát věčně, jsme věděli už při postupu, ale takovýto prudký sešup jsme určitě nečekali. A v první řadě to není o výsledcích, ale o přístupu. Třeba si tento článek někdo ze jmenovaných přečte, třeba mi na něj někdo zareaguje a sdělí všem svůj názor, třeba mne někdo příjemně překvapí a třeba někdo svůj přístup změní.

18. května 2009: S Poříčím jsme vzhledem k postavení v tabulce body moc nečekali, ale nakonec nás od remízy dělilo pár minut, když hosté vstřelili vítězný gól až v 90. minutě a v nastavení pak přidali ještě jeden. Průběhu zápasu by odpovídal spíše výsledek 1:5 (nebo i víc), ale Díra si oblékl správné rukavice a hosté zrovna střelecké kopačky neobuli. Naše sestava byla zase prořídlá, zato hosté přijeli v hojném počtu a při rozcvičování to vypadalo, že nás mohou umlátit čepicemi. Oproti minulému zápasu chyběli Kuba (kotníček), Brabec (pouťová opička) a tradičně Milan, naopak nastoupili Petěr a Honzík, od maturitního učení jsme vytrhli Láďu Zekuciu, na střídání pak byl připravený jen Láďa Mareška. To nás vedlo k přeskládání sestavy a největší změnou byl můj přesun do útoku. Zápas začal podle předpokladů a hosté do nás začali bušit, když nás přehrávali zejména po stranách a do vápna tak létal jeden centr za druhým. Ale jak jsem řekl, tak hosté střelky obuté neměli, takže jsme drželi čistý štít. My jsme čekali na brejky a po dvaceti minutách se dočkali, když jsem sebral míč předstoperovi a pelášil na bránu. Ve vápně jsem se střetl se stoperem, výsledkem byli dva ležící hráči a míč v autu. Podle mne roh, podle hostů asi i odkop od branky, podle rozhodčího penalta. A rozhodčí má přece vždycky pravdu :-) Z možných exekutorů se Radek schoval u střídačky, Baggio odmítnul, Díra sice už byl na půlce, ale to jsme si nelajzli, a tak jsem to vzal na sebe. Penaltu jsem sice kopal po pár letech, ale proměnil jsem ji s přehledem a vedli jsme. Další průběh se dá popsat jednoduše – Poříčí drží míč, posílá jeden centr do vápna za druhým, ale všechny šance končí buď mimo nebo je s přehledem likviduje Díra. K vyrovnání však přece jen došlo, když z nenápadné akce Šimeček z úhlu vystřelil a míč skončil přesně za tyčí. Po přestávce to vypadalo úplně stejně, Poříčí tlačilo, my bránili. Navíc se asi v 60. minutě předvedl Radek, když okomentoval souboj s obráncem a dostal žlutou. A protože už měl druhou, tak nás čekalo půlhodinové oslabení. S přibývajícím časem ale hosté byli stále nervóznější, přiznání teče je ani nenapadlo a nadávali nám i mezi sebou. K tomu se přidali i jejich diváci, takže k poslechu to pro nezletilé zrovna nebylo. V Poříčí mají asi špatnou vodu… My už to hráli naprosto na remízu a spoléhali jen na brejky. Po dlouhém Dírovo výkopu jsem šel do souboje s brankářem, po srážce jsme se chvíli vzpamatovávali a brankář nakonec musel s naraženým bokem střídat. Banderro, ještě jednou promiň, rozhodně v tom nebyl úmysl. Přes to všechno jsme mohli dát gól, když jsem to zatáhl po lajně, centrem hledal Baggia, ale tomu chyběl krok, aby to z voleje poslal do sítě (těžko říct, jestli ochranné nebo té správné :-) Hosté dál tlačili, Díra pochytal spoustu šancí a nakonec jsme to neudrželi. V 90. minutě po autu zatáhl protihráč po straně, Honzík ho nechtěl faulovat a přízemní centr dotlačil do sítě Brudna. V nastaveném čase přidali hosté třetí gól, který možná byl z ofsajdu, ale to už stejně nic neřešilo. Každopádně jsme podali výkon na hranici svých možností a na víc v současném kádru zkrátka nemáme. Hosté nám na jedné straně předvedli pěkný ofenzivní fotbal se spoustou pohybu a důrazu, ale taky nesportovní chování a nadávky. Jestli tohle podle nich k fotbalu patří, tak jsem rád že to k nám je z Poříčí proti proudu a jejich voda k nám nedoteče :-) Příští týden jedeme do Losiné, která po loňském sestupu z A. třídy je na sestup i letos, na jaře porazila jen Chlumčany a Pačejov, takže tam rozhodně nepojedeme s poraženeckou náladou.

11. května 2009: Po sedmnácti zápasech bez výhry jsme se dočkali. A zaslouženě, protože fotbal se hraje na góly. Oproti minulému týdnu chyběli Petěr s Honzíkem, do sestavy se naopak vrátili Kulík a Milan. Tyto změny vedly k přeskládání sestavy, takže jsem s Milanem hrál na stoperu, Jarda nastoupil na beku a Radek se vrátil do útoku. Náš tradičně pomalejší rozjezd umožnil hostům převzít otěže utkání, ale jejich útočné snahy díky naší důsledné obraně spočívaly zejména v nákopech, které jsme si s přehledem hlídali. A když už se hosté dostali k zakončení, tak zbrklost převýšila vše ostatní a Díra se ani nezapotil. Z našich útočných manévrů stojí za zmínku zejména Kulíkova šance, který se dostal k odraženému míči, ale jeho střela z vápna si to namířila směrem k rohovému praporku. V závěru poločasu nás Přeštice přece jen zmáčkly a párkrát jsme se nemohli vymotat z vápna, ale důrazem a obětavostí jsme to vždy uhráli. Nejblíže ke gólu tak hosté byli při povedené střele z dálky, která se ve vzduchu všelijak zamotala a Díra se musel natahovat. Po přestávce jsme však převzali otěže do svých rukou a po čtvrthodině se dočkali. Po kombinační akci měl stoprocentní gólovku Adam, ale sám před brankářem trefil jen jeho nohu, odražený míč se snažil napálit Kulík, jenže byl faulován. Míč si postavil Radek, zeď se před ním nepochopitelně rozestoupila a brankář se pak natahoval marně. Hosty gól viditelně zaskočil a tak jsme v poklidu pokračovali ve své hře. Nějakou čtvrthodinu před koncem přišel nejhezčí okamžik zápasu a možná i sezóny. Po autu se Baggio odhodlal ke střele, která originálním obloukem skončila přesně v šibenici. Jasné gólovky nedává a pak se prakticky z ničeho trefí :-) Hosté si v závěru sice vypracovali převahu, ale zbrklost a bezradnost nad nimi stále vládly. My jsme se do velkých útočných manévrů už nepouštěli a tři body si hlídali zezadu. V tabulce sice nic neznamenají a stále ztrácíme šest bodů, ale jako povzbuzení do dalších zápasu to snad zafunguje. Další zápas hrajeme opět doma a v neděli k nám zavítá tradiční rival, Spálené Poříčí, který po výborném jarním startu v posledních zápasech poněkud zadrhává.

4. května 2009: Ani ve čtvrtém vzájemném zápase s Pačejovem jsme nedokázali vyhrát a po prohře 1:3 jsme se vrátili bez bodu. Zaslouženě. Přístup některých hráčů bohužel jen potvrzuje aktuální stav fotbalu v Záhoří a tak jsme byli rádi, že se nás sešlo jedenáct, přičemž na někom byla ještě znát čtvrteční májka... V základu tak nastoupil Láďa Zekucia (místním hlasatelem pojmenovaný Zekuria), který po svém čtvrthodinovém debutu v minulém kole, přidal dalších 65 minut, a na střídačce byli připraveni jen Karel Hora, který se původně na zápas přijel podívat na kole, a Milan Majorszký. Nebudu jmenovat hráče, kteří se nedostavili, aniž by dali předem vědět, ale při pohledu na sestavu a jejím srovnání s minulým týdnem si to dáte jednoduše dohromady. Ale zpět k fotbalu. Začali jsme „tradičně“ – v sedmé minutě jsme dostali zbytečný gól, když po trestňáku od praporku byli domácí důraznější a míč dotlačili do sítě. To jim samozřejmě přidalo vítr do plachet a hrálo se převážně na naší polovině. Po čtvrthodině hry se Vašík nechal připravit o jasný míč, po následném centru naštěstí domácí útočník ze šesti metrů minul odkrytou branku. Pak se hra přece jen trochu vyrovnala a i my jsme se dostali na dostřel k brance, jenže Baggio letos nemá střelecké kopačky. Nejprve jeho centr skončil na břevně a poté po kombinační akci nezpracoval těžký míč a obránce stihl odkopnout. Asi rozhodující okamžikem zápasu byla 35. minuta, kdy rozhodčí odpískal faul na Jardu Nováku na kruhu, trestňák jsem zahrál sice hezky přes zeď, ale trochu chyběla prudkost nebo ještě lepší umístění, takže domácí brankář měl šanci vyniknout a vyrazil na roh. Z něj jsme nic nevytěžili, naopak domácí udělali brejk a přestože jsme ho dvakrát přerušili, tak se důrazem dostali vždy znovu k míči a na konci přišla Hlaváčova střela, která před Dírou zaplavala a zaplula přesně k tyči. Do přestávky se už nic valného nestalo a tak jsme do kabiny šli s dvougólovým mankem. Po přestávce hráli domácí zanďoura a čekali na brejky, my jsme se tradičně nedokázali prosadit. V 72. minutě přidali domácí třetí gól, který však neměl platit, protože míč byl před centrem asi půl metru v autu. Náš pomezák neviděl, hlavní taky ne, jenže naše obrana viděla a přestala hrát, zatímco domácí útok vidět taky musel a hrát nepřestal... Rozhodčí to po pár minutách nejspíš kompenzoval a neodpískal proti nám jasnou pecku. V 79. minutě jsme se přece dočkali, když Radek zahrál trestňák za obranu, kde jsem využil zaváhání brankáře a přehodil ho. Baggio to mohl ještě posunout do sítě hlavou, ale tvrdil, že se bál ofsajdu a jen to kontroloval. Mezi námi, s jeho střeleckým „štěstím“ by to dal do tyče :-). V závěru se ještě dostal do šance Radek, když domácí brankář opět zaváhal s vyběhnutím, jenže na pokus o přehození dosáhl. Domácí si připsali zasloužené tři body a nám nezbývá než se připravit na souboj s Přešticemi, které na jaře udělaly pouhých pět bodů a sesunuly se již na jedenáctou příčku. Včera však uhrály remízu s vedoucím Poříčím. A snad i ten přístup bude lepší než tentokrát.

27. dubna 2009: Dvě individuální chyby znamenaly dva góly v naší síti a rozhodly o další porážce. Předenice přijely s obměněným (=omlazeným) kádrem a přestože i my zkoušíme nastupující generaci, tak rozdíl ve výkonnosti byl znatelný. A i když do zápasu z naší strany zasáhlo maximálních 15 hráčů, tak jsme na tradičního rivala nic světoborného nevymysleli. Předenice nás přehrávaly zejména ve středu hřiště, kde jsme nenašli recept proti hře jejich pětičlenné zálohy podporované obranou. Hosté se dostali do vedení již po deseti minutách, když nejprve rozehráli nakrátko roh, jejich hráč se v rohu vápna až příliš jednoduše uvolnil, odcentroval a nehlídaný Horský na vzdálenější tyči hlavičkoval do odkryté branky. Hned z protiútoku jsme zahrozili i my, ale po Adamově přiťuknutí jsem vystřelil sice pohotově, ale nad. V nějaké 25. minutě jsme dostali druhý gól, když Kulík váhal se zahráním malé domů, nechal se přehlavičkovat a Horský se radoval podruhé. Hosté byli blízko i ke třetímu gólu, ale při přímáku byl proti Díra a střelu ze šibenice vytáhl na roh. V závěru jsme mohli snížit, když se míč ve vápně dostal k Adamovi, který však z první nevystřelil a k druhé se nedostal. Krátce po přestávce jsem mohl zase snížit, ale po Baggiově rohu jsem hlavičkoval nad. Právě Baggio byl ke gólu nejblíže, ale jeho střelu z dvaceti metrů brankář vyrazil na tyč a Radek se k dorážce nedostal. Jinak se toho ve druhém poločase moc nedělo, my se marně snažili, hosté drželi míč, kontrolovali hru a do žádných větších dobrodružství se nepouštěli. V závěru mohli přidat třetí gól, ale jejich útočník Díru trefil tak, že se skácel až do sítě. Předenice si tak připsaly zasloužené tři body, které se jim v jejich záchranářské anabázi budou určitě hodit. Příští týden jedeme za kopec do Pačejova, který včera vyhrál v Přešticích.

19. dubna 2009: Konečně! Po deseti porážkách v řadě vezeme bod z Dlouhé Vsi. Sahali jsme dokonce po třech bodech, ale to bychom asi chtěli moc a remíza je nakonec spravedlivá, i když domácí vyrovnali až v závěru. V sestavě byly oproti minulému týdnu tři vynucené změny a premiérově nastoupil v základní jedenáctce Kulík. Zápas však pro něj skončil již za půl hodiny, kdy dostal míčem do palce - podezření na zlomeninu se naštěstí nepotvrdilo a je to jen naražené, takže za týden by měl být připraven. Ale zpět k zápasu. Jako první sice zahrozili domácí, ale pak jsme převzali otěže a přehrávali jsme je zejména ve středu pole, po celém hřišti jsme je pak předčili bojovností, důrazem a pohybem. Svůj první gól za áčko mohl dát Kuba, ale nestačily mu k tomu ani tři gólovky. Nejdříve jeho střelu vyrazil brankář, pak využil zaváhání obrany, postupoval sám na brankáře, ale uspěchaná střela skončila vedle, do třetice pak jeho pohotové zakončení skončilo nad brankou. Domácí využívali zkušené útočné duo, které hrozilo při každém dotyku s míčem a vypracovalo si dvě stoprocentní šance, ale i z malého vápna se dá minout prázdná branka. Naštěstí pro nás. Zbylé šance pak pochytal Díra a do chlívku (tak totiž vypadají dlouhoveské kabiny...) se šlo za bezbrankového stavu. Pár minut po přestávce jsme se dočkali vedoucího gólu, když se po rohu dostal k odraženém u míči Radek a jeho střelu zastavila až síť. V dalším průběhu jsme hráli tradičního zanďoura, všichni hráči bez výjimky zápas odjezdili a domácím jsme nenechali ani milimetr. Narozdíl od rozhodčího, který pouštěl přehnaně tvrdou hru a občas jsme nad jeho rozhodnutími kroutili hlavou, v závěru se pak již jen smáli. Domácí si vypracovali několik šancí, ale většinou jsme jim zakončení dostatečně ztížili a když už něco prošlo, tak to pochytal Díra. Vyrovnání se dočkali tři minuty před koncem, kdy na přesnou hlavičku Hody Díra nedosáhl. Ale rozhodčí nám stejně sliboval čtvrthodinové nastavení, takže k tomu vyrovnání asi dojít muselo. Takhle se nastavilo "jen" pět minut a šlo se zpátky do chlívku. Konečně jsme tedy prolomili šňůru porážek, hlavně jsme si však sami sobě ukázali, že si dokážeme hrábnout na dno a dokážeme sehrát kvalitní zápasy. A kdyby Radek ten gól nedával tak brzy, tak jsme tu výhru udrželi :-) V neděli přijede tradiční rival z Předenic, který teď dal bůra přeštickému béčku a posunul se na nesestupovou příčku.

13. dubna 2009: Již ve třetí minutě Jarda naprosto zbytečně fauloval ve vápně, paní rozhodčí Špindlerová neváhala ani sekundu a hosté se lacino dostali do vedení. Po dvaceti minutách přidali z brejku druhý gól, za pár minut třetí gól a chvíli před půli ještě čtvrtý. Přitom jsme narozdíl od posledních zápasů hráli s větším nasazením, ale rozhodovali individuální schopnosti a v soubojích jeden na jednoho jsme zkrátka nestačili. I proto jsme se k zakončení dostávali sporadicky a z prvního poločasu stojí za zmínku jen Baggiova gólovka, jenže jeho technickou střelu z dvanácti metrů brankář bez větších problémů chytil. Po přestávce jsme pokračovali v naší snaze o první jarní gól a po Baggiově rohu jsem se sice na přední tyči uvolnil, ale míč z mé hlavy prosvištěl těsně nad. A když už se Radkovi podařilo brankáře překonat, tak jeho slabou střelu stihl obránce vykopnout. Hosté hru kontrolovali a nějakých deset minut před koncem předvedli i něco pro diváky: samostatný únik zakončil útočník střelou do břevna, dorážku zablokoval Baggio, další dorážku vyrazil Díra opět na břevno a pak už jsme to odkopli. Jak zápas začal, tak i skončil a tři minuty před koncem jsme kopali penaltu i my, když jsem se uvolnil přes obránce, on mi zezadu ťuknul do nohy a paní rozhodčí neváhala ani sekundu. (slovy Zdendy: "Když jsi přijímal míč, tak bylo jasné, že to skončí penaltou.") Borcem na konec se tak stal Radek, jehož nepovedenou střelu brankář sice vyrazil, ale dorážku nůžkami (!) vyrazil jen do tyče a od ní se míč přece jen dostal do sítě. Třeba jsme to tímto gólem protrhli a už to půjde lépe. Další šanci máme v sobotu v Dlouhé Vsi.

7. dubna 2009: Ani ve Svéradicích jsme neprolomili šňůru proher a vrátili se se třemi góly. Nutno říci, že domácí vyhráli zaslouženě, ale výše skóre je pro nás přece jen krutá, ale o tom je celá tato sezóna. Po úvodním oťukávání si domácí vypracovali převahu a zkoušeli to zejména nakopávanými pasy přes obranu. Párkrát nás podržel Díra, někdy zbrklost domácích útočníků a při přímáku nám pomohla spojnice. Z naší útočné aktivity stojí za zmínku Baggiova akce, který se uvolnil ve vápně, ale trefil jen obránce. V závěru poločasu nás domácí výrazně přehrávali ve středu hřiště, takže jsme sice vyhlíželi přestávku, ale i tak jsme mohli jít do vedení, jenže Baggio při brejku nenacentroval přesně. Po přestávce to na hřišti vypadalo stejně a v 55. minutě se domácí dočkali zaslouženého vedení, když jejich útočník již obešel Díru, ale Honzík stihl míč odvrátit na roh. Jenže z něj jsme inkasovali, když míč prošel spletí nohou na malém vápně a skončil u domácího hráče, před nímž zívala prázdná branka. Domácí se gólem poněkud uspokojili a my se naopak probudili, takže se v dalších minutách hrálo pod naší taktovkou. Do děje zápasu pak vstoupila vyšší moc a rozhodčí kvůli bouřce na deset minut zápas přerušil. I po této neplánované přestávce jsme domácí zamáčkli, ale jak už to bývá, tak jsme gól dostali. Po dlouhém obranném odkopu byl útočník domácích u míče dříve než Díra a bylo to 2:0. Za pár minut se pak domácí prosadili potřetí a bylo vymalováno. V závěru jsme se snažili o čestný úspěch, ale po Charlieho centru Baggiovu gólovou hlavičku brankář vyrazil. Takže zase nula bodů a nula gólů. V neděli přivítáme Mochtín a pokud by se opakoval scénář předchozích vzájemných zápasů, tak to žádná přestřelka nebude. V patě soubojích totiž padly jen čtyři góly. Tak to snad právě teď protrhneme.

29. března 2009: Hned po prvním zápase dostala naše šance na záchranu značné trhliny, když jsme přivítali předposlední Chlumčany a nechali jim všechny body. Rozpuštění béčka se projevilo na počtu lidí a do hry nás zasáhlo hned čtrnáct. Začátek zápasu na podmáčeném terénu byl jednoznačným obrazem naší zimní přípravy - spali jsme. Hosté hned v nějaké páté minutě předvedli rychlou akci zakončenou přesným centrem, útočník se položil do střely a Díra nás poprvé podržel. I nadále byli hosté aktivnější a po půlhodině hry se dočkali zaslouženého gólu, když Vlček přesnou střelou přes zeď potrestal můj faul pět metrů před vápnem. My jsme za celý poločas předvedli jedinou fotbalovou akci, když míč ode mne putoval přes Baggia k Radkovi, ale jeho střela z vápna měla spíše ragbyové parametry. Do druhého poločasu jsme poslali mladou krev, zlepšili pohyb a měli více ze hry. Ale opět se projevila naše útočná nemohoucnost, když se na šance strašně nadřeme a pak je stejně neproměníme. Nejblíže k vyrovnání jsme byli zhruba v 70. minutě, když jsem na půlce vybojoval míč, poslal do brejku Kubu, ale jeho střela podél brankáře skončila těsně vedle. Na stejném místě skončila i Radkova šance, když (ne)využil netaktického vyběhnutí brankáře a obhazoval ho. V závěru jsme si sice vybojovali několik rohů, ale k zakončení jsme se téměř nedostali a střely z odraženým míčů do branky neprošly. Chlumčany nám tak oplatily podzimní porážku a i když to podle průběhu byl spíše remízový zápas, tak bez gólů se nemůžeme divit. Příští týden jedeme v neděli do Svéradic, které v prvním jarem kole remizovaly v Přešticích.

1. března 2009: Zdravim, od výročky už uplynul nějaký ten pátek, tak je na čase seznámit vás s tím, co jsme vymysleli a co se v Záhoří vlastně děje. Důvod, proč jsem o výstupech z výročky nereferoval dřív je zřejmý. Klíčová otázka, kterou jsme řešili a která byla vyřešena v zásadě během pár minut, byla budoucnost béčka. Vzhledem k tomu, jak to vypadalo na podzim a protože na jaro nejsou lepší vyhlídky, tak jsme se rozhodli béčko ze soutěže odhlásit. A nechtěl jsem to dávat na web dříve, dokud to oficiálně neoznámíme svazu. To se již stalo a béčko se tak stává minulostí. Nikdy neříkej nikdy a tak se třeba v blízké či vzdálenější budoucnosti může obnovit. Na jaře budeme tedy bojovat jen na jedné frontě. Od podzimu se to však s největší pravděpodobností změní, protože plánujeme přihlásit do soutěže žáky. Již od podzimu pravidelně trénují, i přes zimu chodí do tělocvičny, účast i zájem jsou na úrovni, sehráli už i pár zápasů, takže není důvod, aby nehráli soutěž. V Záhoří se tak zase bude blýskat na lepší časy. Dalším bodem zimní přestávky jsou změny v kádru. Přestože jsme oslovili poměrně dost lidí (obvykle z okresního přeboru či III. třídy), tak se nám nepodařilo nikoho přivést. A naopak o jednoho hráče nejspíše přijdeme, protože Švícka chytla toulavá a chce jít na hostování do Blovic. Jak je v Záhoří zvykem, tak mu bránit nebudeme a tak se nyní už řeší spíše byrokracie. V rámci přípravy jsme sehráli dva zápasy bílucké zimní ligy - nejdříve jsme se Žinkovy prohráli 2:5, k dalšímu zápasu proti Měčínu nastoupilo pouze devět hráčů a výsledkem byl debakl 0:13. Další dva zápasy (Klášter, Klatovy B) se kvůli nezpůsobilému terénu nehráli. Příští sobotu dopoledne nás čeká zápas s Mochtínem, následující víkend dohrávka s Klášterem. V tomto týdnu máme rovněž v plánu tradiční záhořské soustředění, což je jednoznačným znamením, že se blíží soutěž. Ta nás čeká již za necelý měsíc a v prvním zápase přivítáme Chlumčany, přičemž tento zápas hodně vypoví o našich záchranářských šancích.