Uvodníky - 2010

21. listopadu 2010: Jak jsem slíbil, tak se ještě jednou vrátím k našemu podzimnímu účinkování v okresním přeboru (hodnocení žáků zde). Vstup do sezóny jsme měli ještě tragičtější než vloni, ale tentokrát jsme se vzpamatovali přece jen dříve a první body připsali ve čtvrtém kole. Po výhře s Hradcem v pátém kole jsme se dostali na devátou příčku a na ní jsme zůstali až do konce podzimu. Na osmé Předenice ztrácíme čtyři body, na desáté Soběkury náskok jen bod, ale pak už je mezera větší. Když se podívám celkově na tabulku, tak Poříčí, Merklín a Štěnovice jsem na špici čekal. Hradec tradičně těží z domácích zápasů, Chotěšov jsem tipoval o kapku výše. Lužany se nastartovaly výhrou u nás a čtyři kola držely plný počet, jenže pak přišly čtyři prohry, ale po výhrách v závěru si vyšvihly na šesté místo. Uprostřed tabulky skončily Dobřany a Předenice, které vloni hrály B. třídu a zjevně procházejí generační výměnou podobně jako my. Pod námi jsou Soběkury, u nichž vyprchal loňský nováčkovský elán. Kasejovice jako nováček mají asi nejmladší tým a prozatím na to doplácí, když několik dobře rozehraných zápasů k bodům nedotáhly. Radkovice se vytáhly proti nám, jinak toho moc nepředvedly, Střížovice jsou tam, čemu odpovídá jejich hřiště a Mantov jako druhý nováček potvrdil, že do okresu vlastně postoupil omylem, ale musím přiznat, že fotbalem se baví a z porážek si hlavu nedělají.

- tři výhry 2:1 v řadě mezi čtvrtým a šestým kolem, které nás ze suterénu vynesly do středu tabulky;

- vstup patnáctiletého Martina Šloufa mezi muže a jeho premiérový gól v Merklíně;

- čtvrtý nejhorší útok i čtvrtá nejhorší obrana znamenají nejhorší půlsezónní skóre od roku 1987;

- jednoznačné prohry v Merklíně a v Poříčí, kde jsme naprosto nestačili;

Ke změnám v kádru oproti minulé sezóně prakticky nedošlo, dotáhli jsme Majorův přestup z Milčic, Milan sice oficiálně skončil, ale dvakrát nám pomohl, s Jarinem jsem moc nepočítal a bohužel se to potvrdilo. Ale přesto byla jedna zásadní změna - Dírovo zranění z jarního zápasu v Chotěšově se ukázalo vážnější, nebylo to jen naražené koleno, které potřebuje klid, jak mu řekl první felčar (kterému bych z fleku sebral diplom), ale přetržené vazy, takže Díra jde v následujícím týdnu pod nůž. Do prvních dvou zápasů jsem tak nasadil Láďu Zekuciu, který na jaře pár zápasu slušně odchytal, ale po dvou sedmičkách jsem to vzal na sebe a s výjimkou dvou Milanovo výpomocí jsem v bráně strávil celý podzim. Obrana se letos dost točila, ve stoperské dvojici se vystřídala asi polovina mužstva, na becích zaskakoval několikrát Adam, záloha hrála poměrně stabilně a do útoku jsem zkoušel zejména Majora, Michala a Radka. Tak se na nás všechny podívejme a ze slušnosti to vezmu podle věku (v závorce vždy odehrané zápasy a vstřelené góly): Petěr (5/0) nám opět několikrát pomohl, ale v druhé půlce si kvůli zdravotním problémům dal pauzu. Jeho přehled a klid by měli mladíci pořádně okoukat a jeho vystátí útočníka by se mohlo vyučovat. Baggio (12/2) ze začátku působil trochu unaveně a když se dostával do tempa, tak si v Kasejovicích vykloubil rameno. Během týdne se ale dal dohromady a přestože byl v dalších zápasech pochopitelně opatrnější, tak již hrál to, co jsme od něj čekali. A jeho gól proti Mantovu byl výstavní. Před posledním zápasem si ale udělal něco s kotníkem a tak v Poříčí jsem poprvé v záhořské historii byl nejstarší na hřišti já. To jsme ale mladé mužstvo :-) Sebe (13/3) moc hodnotit nechci, takže jen pár fakt: devět zápasů v brance, dva v obraně a dva v útoku; 25 inkasovaných a tři vstřelené góly (proti Předenicím jako brankář a navíc v poslední minutě, dva góly jako útočník); překročení hranice 200 mistrovských gólů; jedna chycená penalta; odehrání všech zápasů bez vystřídání. Milan (2/0) se sice v červnu rozloučil, ale v Kasejovicích a proti Mantovu se nechal přemluvit a vychytal dvě výhry. V paměti zůstanou kromě výborných zákroků v závěrečných minutách v Kasejovicích zejména jeho elegantní brankářské šortky ze stejného zápasu :-) Vašíka (9/0) nějak přepadá trudomyslnost a moc se mu hrát nechce. Pár zápasu zkusil na stoperu, ale bek mu přece jen sedí lépe. Maldini (4/0) toho moc neodehrál a když byl, tak jsme zrovna nebodovali. Cipís (11/0) hraje svoji tradiční hodinu a střídá lepší okamžiky se slabšími. Jarda (10/0) jako obvykle převážně střídal, ale se Štěnovicemi a v Poříčí nastoupil v základu. Své penalty se stále nedočkal, ale sebedůvěra mu nechybí a dokonce se vsadil, že dá gól ze hry. Michalovi (11/4) vyšla první polovina sezóny, kdy se trefil ve čtyřech zápasech po sobě a je tak druhým nejlepším střelcem týmu. Aby dal gól, tak nesmí mít čas na přemýšlení. Kovi (4/0) toho moc neodehrál, ale když nastoupil, tak jsme neprohráli. Splatil jarní dluh za premiérový gól. Pro Radka (13/2) asi neexistuje post. Když nastoupí v útoku, tak se pro míč vrací do obrany, když hraje v záloze, tak běhá jen dopředu. Ale každopádně odehrál všechny zápasy bez vyloučení, tak mu to snad vydrží. Rozhodl v Kasejovicích, ale na druhou stranu neproměněných šancí bylo až moc a zejména penalta se Štěnovicemi zamrzela. Honzík (11/0) se stává nepostradatelným (před)stoperem, který má pravidelně nejšpinavější dres, protože je pořád ve skluzu. Stále čeká na gól (už 142 zápasů) a v Kasejovicích zase chybělo pár centimetrů. Pták (11/1) pravidelně střídal a v Merklíně a v Poříčí dokonce nastoupil v základu. V Radkovicích vstřelil svůj první gól, ale kazí ho hraní rukou před ním a nesportovní chování po něm. Až dá další, tak už ho to snad tolik nerozhodí. Major (12/7) kvůli administrativě chyběl v prvním kole, pak již hrál bez střídání. Ze začátku mu to tam padalo, pak se odmlčel, aby v závěru podzimu rozstřílel Soběkury. Stále koluje mezi útokem a zálohou. Drogbič (2/0) vystřídal v prvních dvou zápasech a od té doby jsme ho neviděli. Honza Šperer (3/0) toho moc neodehrál, ale zápasy se Soběkury a v Radkovicích se mu povedly. Jen by potřeboval víc trénovat a hrát, jenže s jeho troubením to dohromady asi nepůjde. Tankista (13/0) měl špatný start do sezóny, kdy byl v každém zápase na vystřídání. Jak jsme se ale zvedli jako tým, tak se rozehrál na svoji klasiku. Jen ty centry by to chtělo zlepšit. Adam (10/0) chyběl v prvních dvou zápasech, ale pak už hrál téměř pořád. Několikrát zaskočil na beku a vytrhl nám trn z paty, ale přece jen mu záloha vyhovuje více. V Radkovicích i proti Mantovu byl blízko ke svému prvnímu zásahu, ale ani tentokrát to nevyšlo. Láďa (4/0) první dva zápasy odchytal, ale po dvou sedmičkách to vzdal. V půlce podzimu hrál dvakrát v poli, ale pak zase zmizel. Kuba (6/1) začal, zmizel, objevil se, zmizel, objevil se, zmizel, objevil se. Přitom už jsme mu našli post, proti Soběkurům dal ukázkový gól, ale docházka je stále taková nijaká. Martin (11/1) se v patnácti letech stal nejmladším záhořským mužem i střelcem. Cit pro hru má, ale ještě potřebuje čas, aby zesílil a zrychlil. Celkem nás tedy do hry zasáhl 21. Přesto většinou jezdíme ve třinácti či čtrnácti a v posledních zápasech jsme se dohromady dávali horko těžko. Do konce roku už nás nic zásadního nečeká, očekáváme jen jeden vstup mezi třicetníky a na silvestra bychom si dali tradiční fotbálek. S přípravou bychom pak začali tradičně od ledna v žinkovské tělocvičně. Tak se mějte a kdybychom se neviděli, tak šťastné a veselé :-)

15. listopadu 2010: Podzimní část sezóny jsme zakončili jednoznačnou prohrou ve Spáleném Poříčí. Zápas se velmi podobal zápasu s Mantovem z minulého týdne, ale s tím rozdílem, že za kratší konec jsme tentokrát tahali my. Do jisté míry to bylo i sestavou, v níž k chybějícímu Honzíkovi na poslední chvíli přibyl i Baggio. Každopádně domácí nás od začátku naprosto přehrávali a jen díky jejich špatné koncovce jsme bezbrankový stav udrželi asi až do 25. minuty. Do přestávky už další gól nepadl a hned ve 48. minutě jsme z ničeho vyrovnali. Radek nacentroval trestňák skoro od půlky až k malému vápnu a dezorientovaný a netísněný obránce poslal míč nekompromisně k tyči. Domácí to sice trochu rozhodilo, ale my jsme toho nedokázali využít a po deseti minutách jsme dostali dva slepené góly. V poslední desetiminutovce jsme dostali ještě další dva a bylo vymalováno. Jak už jsem psal, tak domácí byli po celý zápas lepší, předčili nás prakticky ve všem, my jsme na branku nevystřelili a výsledek bezesporu odpovídá. Góly jsme sice dostali většinou po individuálních chybách, ale i ty vyplývaly ze stálé převahy. Poříčí se touto výhrou a hlavně zaváháním Merklína v Lužanech dostalo na první místo, naše podzimní devátá příčka byla jasná už po minulém kole a v tomto se k nám na rozdíl jediného bodu přiblížily Soběkury. Příští týden se ještě jednou sejdeme v Záhoří, abychom zazimovali kabiny a hřiště. Pak už si dáme pár týdnů volno a se zimní přípravou začneme tradičně od ledna v žinkovské tělocvičně. Do týdne ještě doplním nějaké shrnutí podzimu mužů i žáků. Tak zatím.

PS: Na stránkách Poříčí si můžete přečíst jejich pohled na věc. A aspoň nemůžete říct, že se pořád chválil jenom já :-)

7. listopadu 2010: Po ztracených třech bodech v Radkovicích (referát si můžete přečíst zde) jsme si napravili reputaci a jednoznačně porazili outsidera soutěže. S Mantovem jsme se utkali poprvé v historii a hosté se přes svůj handicap ve fotbalové kvalitě prezentovali sympatickým a férovým přístupem. Tentokrát jsem se rozhodl stavět sestavu zepředu :-) V útoku jsem nastoupil já s Radkem, ve středu zálohy Major s Baggiem, na krajích Cipís a Michal, stoperskou dvojici tvořili Honzík s Kovim a na becích hráli Adam a Tankista. Do branky se opět postavil Milan. Od začátku zápasu se hrálo na polovině hostů a bylo jen otázkou času, kdy otevřeme skóre. Radek dvakrát předložil na malé vápno, ale zatímco Major míč přeběhl a nezakončil, já jsem míč usměrnil jen slabě a brankář ho stihl chytit. Tak jsme to zkusili středem - nejprve jsem prostrčil na Radka, ale vychytal ho brankář, pak jsem prostrčil na Michala, ale ten branku netrefil. Po dvaceti minutách jsme se konečně dostali do vedení a nepotřebovali jsme k tomu ani pořádnou gólovku. Ve vápně jsem se dostal k odraženému míči, dal si to vedle obránce a na vzdálenější tyč prostřelil brankáře. Jak je u nás zvykem, tak nás to uspokojilo a zbytek prvního poločasu jsme toho moc nepředvedli a brankáře pořádně nevyzkoušeli. Po změně stran však přišla studená sprcha. Milan nepřesně rozehrál na Koviho, hostující hráč okamžitě vyslal na útočníka a ten z první obstřelil Milana. Hosty tím polila živá voda a dokonce nás deset minut přehrávali. Pak však přišla jejich labutí píseň, hlavičku po rohu vykopl z čáry Adam, pro míč jsem si doběhl ke střídačkám, zatáhl po křídle a skončilo to rohem. Ten Baggio sice trochu přetáhl, ale Cipís ho vrátil na malé vápno, kde jsem byl tak sám, až jsem se skoro bál, a pohodlně jsem vrátil vedení na naši stranu. Hned za minutu se Baggio uvolnil a z 25 metrů vyslal projektil země - šibenice a bylo to 3:1. A aby toho nebylo málo, tak potom jsme předvedli učebnicovou akci, když Tankista zatáhl, vyslal do křídla Michala a jeho centr usměrnil do sítě Major. Ve zbytku zápasu jsme si hlídali vedení, blízko ke gólu byl Adam, ale jeho mošnu snad ze 30 metrů brankář bravurně vyrazil. Pak ještě šel do brejku Jarda, ale zastavil ho sporný praporek asistenta, a po pár minutách dopadl stejně i Baggio. Mantov jsme tak jednoznačně porazili a kdybychom proměnili šance v prvním poločase, tak to ani nemuselo být takové drama. Pro zajímavost si přečtěte i krátký referát na mantovských stránkách a zejména informace, že jsme "neměli více ze hry a nebyli výrazně lepší" mi přijde poněkud úsměvná. Ale Mantov se ve své beznadějné pozici musí holt radovat z mála. Příští týden zakončíme sezónu v Poříčí, které se včerejším vítězstvím v Merklíně dotáhlo na dostřel lídra tabulky a v naší situaci a personálním obsazení, jedeme spíše překvapit. To nic nemění na tom, že po zápase se vrátíme do Záhoří, kde zhruba od šesti proběhne tradiční dokopná. Devátý flíček nám už nikdo nevezme a stejně jsme na tom byli i vloni.

25. října 2010: Konečně jednoznačná výhra, i když ji předcházelo hodinové trápení. Soběkurům jsme chtěli oplatit loňské porážky a nakonec se nám to podařilo dokonce stejným výsledkem jako v jarním zápase. Na zápas nás přišlo dokonce šestnáct a Černého Petra, na koho nezbude dres, za mne rozhodlo Cipísovo bolavé koleno. Stoperskou dvojici tentokrát hráli Honzík s Kubou, na becích po delší době Vašík a Tankista. V záloze hrál zleva Honza Šperer, uprostřed Baggio s Adamem a zprava Radek, který však hrál spíše křídlo a bránit se mu nechtělo. V útoku doplnil Majora po dvou absencích Michal. Samotný zápas moc kvality nepobral, oba týmy kazily spoustu přihrávek, ale mírnou převahu jsme přece jen měli my. A po čtvrthodině jsme se prakticky z ničeho dostali do vedení: Kuba si na půlce narazil s Vašíkem a obrana hostů mu pak vystavěla neskutečnou dálnici, čímž samozřejmě nepohrdl a sám před brankářem s přehledem zakončil. Jenže místo aby nás to povzbudilo, tak jsme se dál utápěli v nepřesnostech a protože ani hosté na tom nebyli lépe, tak se dlouho nic nedělo. Poslední desetiminutovka ale byla o něčem jiném. Nejprve Honza vyslal do křídla Radka, ten našel na malém vápně Majora, který ve stoprocentní šanci trefil překvapeného gólmana. Za minutu měl Radek další příležitost k brejku, tentokrát volil střelu a brankář vyrážel na roh. A ten Honza Šperer usměrnil na branku a zazvonilo břevno. Do kabin jsme tak šli s jednogólovým náskokem, ale mělo to být více. Druhý poločas jsme zahájili velmi laxně, nechali hosty hrát a samozřejmě se nám to vymstilo. Po zbytečné ztrátě na půlce předvedly Soběkury brejk a na konci Kowalski trefil přesně k tyči. To nás přece jen probralo a zase jsme začali hrát dopředu. Po faulu na Majora zahrával Radek trestňák kousek za kruhem, brankář mu nepochopitelně nechal prázdnou polovinu brány a schoval se za zeď, jenže míč se odrazil od tyče, proletěl za brankářem a od druhé tyče se odrazil ven… Pak už jsme ale opět šli do vedení, když opět Radek měl na pravém křídle dost času a prostoru na centr, kterým našel na malém vápně Majora a ten se hlavou trefil. Jako obvykle nás to uspokojilo, zbytečně jsme se zatáhli a spoléhali na brejky. Když se však Major dokázal uvolnit ve vápně a prostřelil gólmana, tak nám vrátil klid a dohráli jsme to s přehledem. Pak ještě brankář hostů vyběhl za vápno, míč pořádně netrefil a Major byl najednou úplně sám před prázdnou brankou. To nemohl nedat a zkompletoval tak čistý hattrick. V tabulce jsme se tak utrhli našim pronásledovatelům a bezpečně okupujeme devátou příčku. Teď to chce potvrdit příští týden v Radkovicích.

18. října 2010: Když by mi někdo v poločase řekl, že dostaneme čtyřku, tak bych ho považoval za blázna, ale bohužel to tak skončilo. Zatímco za první půlku jsme si body zasloužili, za druhou ani náhodou. Poslední zápasy bojujeme se sestavou a teď to bylo zase o něco horší. Ke zraněnému Michalovi přibyl Cipís, Petěr je nemocný, Kovi někde troubil, kluci Špererové tradičně nebyli a tak v základu poprvé nastoupili Jarda Trojánek a Láďa Zekucia. Tentokrát jsem se rozhodl vsadit na ofenzivní kartu a nominoval útočné duo Radek – Major. V prvním poločase měli hosté o něco více ze hry, ale většinou své akce překombinovali a k pořádnému zakončení se dostali jen zřídkakdy. Střely zpoza vápna jsem pohodlně pochytal, a když už se dostávali do gólovky, tak branku netrefili. My jsme sice nebyli tak častým návštěvníkem u branky hostů, ale zase jsme byli nebezpečnější. Za Adamovou střelou se brankář musel dost natahovat a Majorovi v dorážce zabránil praporek asistenta, Radkův přímák skončil po zásahu brankáře rohem a vrcholem naší aktivity byla 35. minuta, kdy jsme se na pět přihrávek dostali od našeho vápna až do soupeřova, Major byl při kličce obránci faulován a kopali jsme pecku. Radek sice poslal brankáře na jednu stranu, ale pak na druhou přestřelil… Po přestávce to ale bylo úplně o něčem jiném – Štěnovice nás držely pod tlakem a záhy našly recept na naši obranu. Po kolmici středem jsem šel do souboje s útočníkem, byl jsem tam dříve a za to jsem byl přišlápnut. Nechtěně, ale bolestivě. Možná jsem se měl nechat ošetřit a tím nám dopřát trochu oddechu, ale bál jsem se, že když vyndám nohu z kopačky, tak ji tam už nevrátím a tak jsme hráli dál. Za pár minut však přišla další kolmice a tentokrát měl útočník k míči výrazně blíž a obstřelil mě. Za pár minut se to opakovalo ještě jednou a černou epizodu nedělního odpoledne zakončila Maldiniho trefená ruka a třetí gól z penalty. Ve zbytku zápasu jsme toho moc nepředvedli, hosté měli hru pod kontrolou a v závěru jsem jim ještě špatnou rozehrávkou věnoval čtvrtý gól. Tento zápas mi dost připomněl souboj s Hradcem v pátém kole, kdy jsme nebyli lepší, ale vstřelili jsme první gól a dotáhli to k výhře. Včera jsme první gól dostali a pak už jsme se vezli. Navíc jsme v druhém poločase nestačili ani fyzicky a chyběla větší chuť se porvat. Musíme to hodit za hlavu a připravit se na tři důležité zápasy s týmy, které jsou v tabulce pod námi – nejprve Soběkury, s nimiž jsme vloni oba zápasy prohráli, pak do Radkovic, s nimiž jsme naopak udělali šest bodů, a následně poprvé v historii s Mantovem.

PS: Výsledek žáků není překlad - s Kasejovicemi jich opravdu dostali 26. Neděle se zkrátka v Záhoří zrovna nepovedla...

9. října 2010:Po čtyřech zápasech s bodovým ziskem jsme v Merklíně vyšli naprázdno. Nutno říci, že jsme jeli překvapit a žádné překvapení se nekonalo. Domácí vyhráli naprosto zaslouženě a jestli je pětigólový rozdíl odpovídající, nehraje roli. Tentokrát jsme museli v sestavě dělat trochu větší šachy, ale aspoň jsme vyzkoušeli něco do dalších zápasů. V brance jsem už tradičně byl já, na stoperu nastoupil poprvé Vašík a i když na něm občas bylo vidět, že vždycky hrál beka, tak to odehrál s přehledem a potvrdil, že do sestavy patří. Před námi hráli Maldini, Honzík a Tankista, v záloze tradičně Cipís, Baggio a Radek a na pravého halva se opět vrátil Adam. V útoku místo zraněného Michala nastoupil Pták a s ním samozřejmě Major. Hřiště v Merklíně bylo nepříjemně tvrdé a tak lehčí míče byly občas rychlejší a skákaly výše, než by se čekalo. Domácí měli od začátku více ze hry, ale do zakončení se pořádně nedostali. Jenže po nějakých pětadvaceti minutách jsme nedokázali opakovaně pořádně odvrátit míč, skončilo to faulem na kruhu a Míra Liška poslal přímák přesně k pravé tyči. To nás srazilo a domácí nás během necelých deseti minut dorazili dvěma góly. Oba měly společný jmenovatel, nedůslednou hru v obraně a přesné zakončení ze strany domácích. Do druhého poločasu jsme však naskočili úplně jinak a domácí jsme přehrávali. Za svoji aktivitu jsme byli po zásluze odměněni, když Major zatáhl po lajně a jeho přihrávku proměnil Martin Šlouf, čímž se stal nejmladším střelcem v dějinách záhořských mužů. Tímto bych chtěl upozornit jeho tátu, že je nutné zvýšit kapesné, protože tohle zadarmo nebude :-) Jenže pak jsme domácím dali další příležitost k přímáku z kruhu a tentokrát zapadl přesně k levé tyči. V závěrečných deseti minutách domácí přidali ještě další dva kusy (resp. jeden z nich dal Vašík, ale to jen zabránil v jistém skórování soupeřovu útočníkovi) a skončilo to tenisovým výsledkem. Výkon nebyl špatný, ale na Merklín jsme zkrátka neměli. V tabulce zůstáváme devátí, Merklín se vyšvihnul na první příčku. Příští týden přijedou Štěnovice, které se netají postupovými ambicemi, dnes porazily Chotěšov, ale nám se s nimi vždy hrálo dobře. Takže proč bychom neměli bodovat?

PS: Příští týden jsem sliboval něco zaplatit za svůj dvoustý gól, ale protože jsou volby, tak bude zavřená zasedačka. Takže buď posuneme oslavy nebo volby. Nějaký nápad?

PPS: Z minulého hlasování vyplynulo, že k vítězství je třeba dát gól. Takže: Napadá vás nějaký jiný kandidát na nejlepšího hráče dnešního zápasu?

4. října 2010: Čtvrtou výhru v řadě jsme sice nepřidali, ale tato remíza má rozhodně svoji cenu. Vyrovnat v 88. minutě a navíc takovým způsobem se často nevidí. Předenice po sestupu z B. třídy tým omladily a jejich skóre po šestém kole, 8:8, jasně dokumentuje, že nejlepší obrana je ... obrana. Ani my nejsme zádní ostrostřelci a tak se hrálo sice v tempu, ale mezi vápny a dlouho i bez šancí. Opět jsem se vrátil do branky, přede mnou hrál Petěr, výjimečně absentujícího Honzíka nahradil na předstoperu Kuba, beky hráli Tankista a Maldini. V záloze Cipís, Radek, Baggio a Kovi a v útoku opět Michal s Majorem. Hosté to zkoušeli častým přenášením hry a dlouhými nákopy, ale začátek zápasu patřil zejména praporku asistenta rozhodčího. My jsme se sice dokázali prokombinovat až před vápno, ale tam jsme narazili a nebo to sami zazdili nepřesnou přihrávkou. A tak brankáři neměli moc práce a jen sbírali dlouhé míče. Po půlhodině však prakticky z ničeho udeřilo. Po rohu jsme nedokázali pořádně odvrátit, hostující hráč se pokusil vystřelit, ale místo toho vykouzlil přesný centr, na nějž si naběhl jeho spoluhráč a nadvakrát mě překonal. Za pět minut vykouzlil Michal přihrávku na Majora, jenže ten z první trefil brankáře a druhou šanci nedostal. Do kabin jsme tak šli s jednogólovým mankem. Po přestávce vystavěli hosté vozovou hradbu a vyráželi na spanilé jízdy. My jsme sice měli převahu, ale větší šance měli hosté a dvakrát v dobrých pozicích minuli. Závěrečných dvacet minut ale byla naše převaha již velmi výrazná, ale Majorovo střela prosvištěla nad brankou, Tankiho průnik a pokus o zpětnou přihrávku zmařil brankář a po standardkách jsme se k zakončení nedostali. Takže v závěru jsme sáhli k zoufalému kroku a na roh jsem si vysunul i já. Baggiovi se sice nepovedl, ale za minutu dostal šanci na reparát a tentokrát mi ho posadil přesně na hlavu - 1:1. Nebyl to první gól brankáře v Záhoří, Zenga má na kontě dva, Díra dokonce tři a já se už taky jednou trefil za béčko, ale vždy to bylo z penalty. Ze hry to je premiéra (aspoň co pamatuje náš archív). A aby toho nebylo málo, tak tímto gólem jsem zaokrouhlil jejich počet na 200 a tentokrát to nespraví nějakých patnáct piv. A když se tak dívám na tabulku střelců, tak duo Šampalík - Švec nedoženu ani náhodou a mě z bronzového stupínku taky v nejbližších letech nikdo nedostane. Každopádně tento gól znamenal bod a potvrzení deváté příčky. Příští týden jedeme do Merklína, který kromě zaváhání v Hradci vyhrál všechny zápasy a rozhodně nás nečeká nějaký odpolední fotbálek.

26. září 2010: Poprvé v sezóně se proti nám nekopala penalta. Poprvé (a snad ne naposled) chytal Milan. A hlavně, potřetí v řadě jsme vyhráli 2:1. Kasejovice měly na kontě pouze tři body za výhru nad Střížovicemi v prvním kole a tak naše ambice před zápasem byly rozhodně optimistické. Do branky se postavil Milan, i když neustále a do poslední chvíle zkoušel tvrdit, že jede jako divák na pivo a párek. Posledního jsem hrál já, obranná trojice byla stejná jako minule, tedy Adam, Honzík a Tankista, v záloze tradičně Cipís, Baggio, Radek a napravo tentokrát Kuba a útoku opět Michal s Majorem. Kasejovické hřiště se za ta léta, co jsem zde nebyl, výrazně zlepšilo, ale s malými rozměry se zde nic udělat nedá. Počasí bylo stejně nepříjemné pro oba týmy a míče měly být zjevně výhodou domácích. Ve vzduchu nevyzpytatelně kličkovaly a hlavičkování na výkopy a nákopy byla dost často loterie. Domácí vyrukovali s agresivní hrou, chvílemi naprosto zbytečně dojížděli souboje a chtěli nás přetlačit silou. O jejich stylu hry svědčí i fakt, že celá jejich obrana měla za první poločas žlutou kartu... My to zkoušeli kombinačně, ale moc se nám to nedařilo. Míč jsme si sice měli pod kontrolou častěji, ale nebezpečnější byli rozhodně domácí. Již po nějakých deseti minutách jsme nebyli před vápnem dostatečně důrazní, míč se odrazil k domácímu hráči a jeho střela zazvonila o tyč. Pak jsem si vybral slabší chvilku, po výkopu od brankáře se mi nepovedla malá domů, ale Milan útočníkovu střelu vyrazil. Na naší straně byl blízko ke gólu Honzík, ale jeho hlavička po Baggiově rohu skončila těsně nad. Ve dvacáté minutě tak šli do vedení domácí, když střela z přímáku sklouzla po trávě a Milanovi pod tělem prošla do sítě. Naštěstí jsme si rychle oklepali a po pěti minutách měl vyrovnání na kopačce Major, ale osamocený z malého vápna zbrkle minul. Po půlhodině hry jsme ale již dokázali vyrovnat a použili jsme soupeřovy zbraně. Důrazem jsme opakovaně vybojovali míč a nakonec Michal prošel doslova skrz obránce a bodlem prostřelil brankáře. Před přestávkou jsme mohli jít dokonce do vedení, jenže Michal při brejku ani nevystřelil ani nepřihrál volnému Majorovi. V poločase tedy remíza, ale rozhodně jsme si věřili na vítězství. Ve druhém poločase domácím docházeli síly a prakticky jen nakopávali míče, což na mokrém terénu zpravidla končila až u Milana. Do vedení jsme tak mohli jít my, když se po rohu odrazil míč k Radkovi, ale jeho projektil skončil metr vedle šibenice. Ve šedesáté minutě při kličce nešťastně uklouzl Baggio a při pádu si vyhodil rameno. Takže stejně jako minulý týden jsme volali sanitku, ale nakonec mu naskočilo zpátky, ani nebyl odvezen a podle prvních zpráv to naštěstí nevypadá nijak hrozivě. Tato situace nás samozřejmě trochu rozhodila, ale dostali jsme se z toho tím nejlepším způsobem: Major vysunul Radka, jeho obstřelení sice brankář tečoval, ale míč se přece jen odrazil od tyče do sítě. Domácí jsme tím zaskočili, ale přesto si v závěru dokázali vynutit převahu a my jsme vedení prakticky již jen bránili. Opět zahrozili z přímáku, ale tentokrát Milan vyrazil. A nejblíže k vyrovnání měli v nastaveném čase, jenže Milan vyrazil jak hlavičku po trestňáku, tak i následnou dorážku ze skrumáže. Z Kasejovic jsme tedy odvezli zasloužené tři body, v tabulce nás to sice nikam neposunulo, ale za námi už je šestibodová díra. A o bod před námi jsou Předenice, které přivítáme příští týden.

19. září 2010: A jedeme dál. Hradec jsme porazili 2:1 a opět to byly vybojované a zasloužené body. Budu se opakovat, ale na zápasy s Hradcem se těšíme, protože to je jedno z nejfotbalovějších mužstev na okrese a navíc se nám proti nim daří. Naposledy jsme prohráli před devíti lety a třeba v loňské sezóně jsme si připsali dvě výhry při celkovém skóre 5:0. A to by přece byla škoda přerušovat takovou sérii. Hradci navíc letos vyšel vstup do sezóny, když si v úvodních kolech připsal tři domácí výhry a jedinou prohru v Předenicích a s devíti body tak byl na čtvrtém místě, takže to bylo o motivaci víc. Chtěl jsem se držet pravidla, že vítězná sestava se nemění, ale Vašík Šampalíků se kvůli nějaké kalbě raději omluvil a tak jeho post zaujal Adam a v záloze nastoupil ke svému letošnímu debutu Kovi. Nutno říci, že Adamovi se na beka nechtělo, prvních dvacet minut se motal jako vítr v bedně, ale pak se rozkoukal a zbytek zápasu odehrál jako z partesu. Po úvodním oťukávání se do první šance dostali hosté a proti střele jejich útočníka jsem se musel dost rychle protáhnout, abych ji vyrazil na roh. Po čtvrthodině si vybral slabší chvilku Adam, když dal moc malou malou domů, ale útočník mne jen nastřelil. Pak jsme se konečně dostali ke slovu my, když se k odraženému míči dostal Major, udělal kličku brankáři, ale jeho střelu "do prázdné" vykopl obránce. Po rohu se pak k hlavičce protlačil Cipís, ale brankář hostů se vyznamenal. Před přestávkou mohli jít do vedení přece jen hosté, ale při brejku dva na mě jsem přihrávku srazil a následně zkrotil. Do kabin se tak šlo za bezgólového stavu a asi to více mrzelo našeho soupeře. Druhý poločas začal v opatrném tempu, docela dlouho se nic nedělo, aby pak udeřilo. Načali to hosté, když jsem neodhadl výběh, útočník si mě před vápnem stihnul obhodit, ale zakončit se mu nepodařilo. Hned z protiútoku jsme vybojovali roh, Baggio ho zahrál do malého vápna, Michal ho líznul a obránce ho usměrnil do sítě. To samozřejmě byla voda na náš mlýn a po deseti minutách jsme přidali druhý gól, když Baggio měl před vápnem dost času a i když to nebyla bůhvíjaká střela, tak brankář se nějak vydal ke špatné tyči. Ale nebyli bychom to my, abychom si to sami nezkomplikovali a tak po pěkné akci útočník hostů před Tankistou místo střely zaseknul a byl sťat. Takže v pátém zápase pátá penalta. Jenže sám faulovaný porušil nepsané pravidlo, že by neměl jít kopat, jeho střelu jsem mu vystihl a vyrazil na roh. Po něm sice zvonila tyč, ale na ty se nehraje. Pak se bohužel nastala situace, která zamrzí, ale občas se stane. Hostující hráč vletěl do Majora a sám to odnesl pochroumaným kolenem. Nakonec to skončilo sanitkou přímo na hřišti s podezřením na přetržené vazy. Za celé Záhoří přeji brzké uzdravení a brzký návrat do osobního i fotbalového života. Ale zpět k fotbalu. I když tato situace hodila deku na všech 22 hráčů a několik minut nic k vidění nebylo. Pak se to přece vrátilo k fotbalovému projevu a třetí gól mohl přidat Michal, ale jeho pohotovou střelu brankář chytil. V závěru nás Hradec dostal pod tlak a prakticky celých deset nastavených minut jsme se bránili. V páté z nich jsme po rohu navíc inkasovali a v samotném závěru jsme při posledním rohu zápasu měli i trochu štěstí, ale vítězství už v Záhoří zůstalo. V tabulce jsme se posunuli o další dvě příčky na deváté místo a příští týden to jedeme potvrdit do Kasejovic.

PS: Jestli máte pocit, že jsem se v tomto referátu málo chválil, tak mě pochvalte v anketě. Jinými slovy, obnovuji ankety o nejlepšího hráče, protože mám pocit, že tentokrát vyhraji. A jestli ne, tak do konce podzimu nebudou :-)

13. září 2010: Prvních bodů jsem se dočkali ve čtvrtém kole. Byly tvrdě vybojované, ale rozhodně zasloužené. Hřiště ve Střížovicích se oproti loňsku sice zlepšilo, ale z kopce je pořád a tvrdé a hrbolaté také, takže bylo jasné, že to bude o přetlačování a o bojovnosti. Do branky jsem se opět postavil já, přede mnou hráli Petěr s Honzíkem, na krajích Vašík a Tankista; v záloze Cipís, Radek, Baggio a Adam, v útoku Michal s Majorem. Tentokrát nám vyšel vstup do zápasu, neuběhlo ani pět minut a šli jsme do vedení. Nikým neatakovaný domácí brankář rozehrál Majorovi přímo na nohu a navíc ho to tak zaskočilo, že ho ani nenapadlo vracet se do branky, takže to Major měl hodně jednoduché. Domácí to tradičně zkoušeli kolmicemi zejména na Švehlu, který se třikrát dokázal dostat k zakončení, ale jednou jsem mu to vyrazil, jednou odkopl Petěr a jednou Cipís. Po necelé půlhodině jsme však přidali druhý gól, když se k odraženému míči nejrychleji dostal Michal, brankář si na jeho střelu sice sáhl, ale vyrazit ji nedokázal. Jenže ještě do přestávky se radovali i domácí. Švehla se šikovně nechal faulovat od Vašíka a sám pak penaltu proměnil. Dodrželi jsme tak tradici penalty v každém zápase... Těsně před přestávkou jsem ještě vyrazil střelu po samostatném úniku a po první půlce jsme tak byli veselejší. Po přestávce to bylo ještě o větší bojovnosti a tentokrát jsme neodflákli jediný souboj a soupeře do šance prakticky nepustili. Takže jejich maximem bylo několik střel z dálky a jediný náznak gólovky si vypracovali po trestňáku za obranu, ale domácí hráč mi to zpracoval přímo do náruče. Naopak Michal mohl přidat další gól, když mu Major ideálně nacentroval, ale volej z nějakých osmi metrů neměl správný směr. V souboji bezbodových jsme tedy uspěli a v tabulce jsme se posunuli na jedenáctou příčku, ale hlavně jsme předvedli výkon, který si body zasloužil. V neděli nás čeká Hradec, který v posledním kole jednoznačně porazil Merklín a v tabulce mu patří čtvrtá příčka. Každopádně by to mělo být o fotbale.

PS: V sobotu vstoupil mezi třicetníky Jarda Trojánek, takže v neděli po zápase si nic neplánujte.

5. září 2010: Sice jsme dali více gólů a dostali jich méně než v minulých zápasech, ale stejně to na body nestačilo a odvezly si je Dobřany. Po debaklech jsem trochu více zasáhl do sestavy a jak už to v Záhoří bývá, tak hlavní změna je na mě a tak jsem se opět postavil do branky. Na stopera jsem povolal Petěra, na beka Maldiniho, předstopera hrál klasicky Honzík a na druhém beku jsem se rozhodl pro Tankistu a Vašíka nechal na střídačce. V záloze nastoupil po několika měsících zdravotních lapálií Adam, spolu s ním Baggio, Major a Cipís a před nimi hráli Radek s Michalem. Oproti předchozím zápasům jsme hráli více odzadu a vyčkávali. Jenže opět se opakoval scénář posledních zápasů, i když tentokrát bezgólový stav vydržel nějakých patnáct minut - ztracený míč v útoku, rychlé přenesení hry na stranu, únik, centr a volný Trdlička to z nějakých sedmi metrů napálil z voleje velmi přesně. Jenže teď nás to nesložilo a útočné náznaky jsme přetavili ve vyrovnávací gól, když po centru ze strany Cipís míč netrefil, ale obránce hostů ho posunul na Michala, který pohotovou střelou srovnal stav. Jenže jen na dvě minuty... Pak Tankista ve vápně školácky fauloval a rozhodčí písknul přísnou penaltu. Trdlička to z ní trefil přesně o tyč a i když jsem se natahoval, tak mi pořád pár centimetrů chybělo. Pak mohl vyrovnat Michal, ale hlavičkoval v záklonu a pro brankáře to tak žádný oříšek nebyl. A pět minut před přestávkou jsme dostali třetí gól a opět naprosto zbytečný. A zase u toho byl Tankista, který se pokoušel kličkovat pár metrů před vápnem, o míč přišel, útočníci si ho rychle vyměnili a v souboji jeden na jednoho jsem sice první střelu srazil, ale míč se stejně odrazil k zakončujícímu hráči přímo před prázdnou bránu. Do druhého poločasu vystřídal Tankistu Vašík a i když si hned zpočátku "neodpustil" skluz naprázdno a z toho plynoucí brejk, tak jeho výkon byl oproti předchozím zápasům výrazně lepší. Tentokrát jsme začali aktivně, míč měli určitě více na kopačkách, zatímco Dobřany vyčkávaly a zkoušely to na brejky. Před oběma branky se tak delší dobu nic nedělo a pak udeřilo z ničeho nic, když si mi vychutnal hostující hráč, který to dloubnul z nějakých dvaceti metrů, já to kontroloval, jenže míč se na poslední chvíli snesl a olízl břevno přímo v šibenici. Naše aktivní hra byla pryč a v následujících deseti minutách hráli pouze hosté, ale další branku jsme jim již dát nedovolili. Deset minut před koncem jsme předvedli fotbalovou akci, ale Michal potvrdil, že není hlavičkář a z malého vápna branku minul. Druhého gólu jsme se tak dočkali až dvě minuty před koncem, když Jarda vybojoval míč, přihrál Baggiovi, ten vyslal Majora, který měl dost času a prostoru pro přesné zakončení. Výsledek 2:4 je sice lepší než předchozí sedmičky, ale radost z něj mít nemůžeme. Aspoň, že ten výkon a hlavně přístup už byly někde jinde a při pohledu na tabulku to navíc není až tak hrozivé. Bez bodu jsou kromě nás další tři mužstva a Mantov má dokonce i horší skóre. Příští týden nás v důležitém souboji bezbodových čekají Střížovice a je nejvyšší čas to protrhnout.

26. srpna 2010: Pokud vynechám zápasy béčka, tak jsem horší prohru za svých čtrnáct let v Záhoří nezažil... A navíc to bylo v prvním kole nového ročníku. S Lužany to měl být vyrovnaný zápas, ale byla to naprostá exhibice našeho soupeře. Hned při prvním útoku propadl míč po autu až na malé vápno, kde byl naprosto osamocený Lešetický, ale přestože měl neuvěřitelně času, tak jeho střelu Láďa vyrazil na roh. Jenže při něm zůstal stejný hráč opět úplně sám a tentokrát se již hlavou nemýlil. Naše sestava přitom byla poměrně slušná – v bráně Láďa, v obraně Petěr, Honzík, Vašík a Tankista. V záloze sice chyběli Major a Adam, ale ve složení Cipís, Baggio, Radek a Kuba jsme na jaře hráli často, a v útoku já s Michalem. Na střídačce byli ještě připraveni Jarda T., Drogbič, Pták a Martin Šlouf. Rychlý gól na nás hodil deku a my se začali trápit dopředu a chybovat dozadu. Takže další góly na sebe nenechali dlouho čekat a jejich scénář se podezřele často opakoval. Před druhým gólem jsme po útočné standardce ztratili míč a následoval rychlý brejk. Hned po rozehrávce jsem sice mohl snížit, ale ve vápně jsem špatně zpracoval míč, a za pár minut Petěr po rohu hlavičkoval do tyče. Takže přišli na řadu hosté a po další naší zbytečné ztrátě v útoku předvedli rychlý brejk, který umocnilo Láďovo špatné vyběhnutí. Následuje nedůslednost v obraně, nešťastný faul a z penalty čtvrtý gól. A před přestávkou po dalším brejku pátý zásek. Ve druhém poločasu se hra již poněkud uklidnila, hosté nikam nespěchali, my toho moc nevymysleli. Aby se to nepletlo, tak po brejku jsme dostali šestý gól, pak Radek z penalty po faulu na Michala zaznamenal aspoň čestný úspěch a poslední gólové slovo měl opět lužanský brejk. Výsledek 1:7 je naprosto hrozivý a ještě smutnější je, že docela vystihuje dění na hřišti. Lužany nás přehrály naprosto jednoduchou hrou a my se jim nemohli rovnat prakticky v ničem. Na celém utkání se dá najít asi jediné pozitivum: na posledních dvacet minut nastoupil Martin Šlouf, který v loňském roce nastřílel za žáky přes padesát gólů, a protože se mu nechce do nepomuckého dorostu, tak jsme ho zařadili do mužů. Ve věku 15 let a tři měsíce se tak stal nejmladším hráčem, který v moderních dějinách Záhoří nastoupil za muže a o pár měsíců předběhnul Honzíka Prokopiuse. Druhý zápas nás čeká opět v neděli, kdy jedeme do Chotěšova, který v prvním kole prohrál 3:5 v Merklíně. Když si vzpomenu na jarní zápas, tak to žádná procházka růžovým sadem rozhodně nebude.

11. července 2010: V sedmém ročníku našeho futsalového turnaje jsme poprvé skončili před branami semifinále, naopak Petřín jako první dokázal obhájit vítězství a přerušil tím naši sérii vítězství v lichých ročnících. Turnaj jako tradičně začínal v pátek, kdy jsme připravovali hřiště a na tradiční záhořskou technicko-takticko-žíznivou poradu přijelo prvních pár odvážlivců - tentokrát se jednalo o tým z ústeckého Vaňova, který k nám přivezl Pepa Šimků, a k tomu jako obvykle někdo z Tahounů. Sobotní ráno potvrdilo, co se očekávalo: nebe bez mráčků, teploměr šplhající k rekordním hodnotám a před námi velmi perný den. Ze sedmnácti přihlášených týmů nepřijel FC Kojak, naopak se objevilo FC RS, jehož zástupce se divil, proč s nimi nepočítáme, když přece zaplatili. Chybu v čísle účtu jsme si vysvětlili, jako tradiční a úspěšný účastník ve druhém koši nahradili chybějící Kojak a mohlo se začít losovat. V pětičlenném áčku se k nám přilosovali povětšinou staří známí - Tahouni, Jávři, Hemz Team a Moe's. Poslední jmenovaný si nepřipsal ani bod a naopak všech šest zápasů první čtyřky skočilo remízou či výhrou o gól. Tak nebylo divu, že se rozhodovalo v posledních zápasech. Nejprve Jávři přetlačili Hemz Team a výhoru 2:1 se dostali na postupové místo, v posledním zápase jsme v prestižním boji proti Tahounům rychle vedli, následně nedali několik loženek, abychom si dvě minuty před koncem dali vlastňák, který by nezrežíroval ani Ivánek. Po nadloubnutém míči před bránu "šli do souboje" Michal s Láďou, Michal nedbal na Láďovo křičení a elegantně ho přehodil... Nám však nakonec remíza stačila k prvnímu místu, Tahounům k druhému a ani Jávři nemuseli smutnit, protože získané body jim stačily na postup ze třetího místa. V béčku byl jasným favoritem Lesing, který tuto roli potvrdil a po čtyřech výhrách a jedné remíze postupoval z prvního místa. O postup z dalších míst bojovali Bee Sting, TBC a S.P.O. a druhé místo nakonec výhrou 1:0 v posledním zápase s Vaňovem vybojoval Bee Sting. S.P.O. na třetím místě nemělo dost bodů na postup, čtvrté bylo TBC, pátý Vaňov a šesté bez jediného bodu naše béčko. V céčku byl favoritem obhájce vítězství Petřín, který přes čtyřgólovou prohrou s FC RS nakonec postupoval z prvního místa. Druhé místo uhráli díky dvěma výhrám a třem remízám právě FC RS a na třetím místě skončil tým MGM a u tohoto týmu bych se na chvilku zastavil. Jedná se o "pražský" tým, který je však složený z rusky mluvících hráčů, takže můžeme říci, že se jedná o prvního zahraničního účastníka našeho turnaje. Navíc tento tým přijel pouze v pěti lidech, což byl vzhledem k počasí uctihodný výkon. Každopádně se představili ve výborném světle, postup ze skupiny vypadal jako jasná záležitost, ale "díky" nečekané prohře v posledním zápase s posledními Tullamore dew bar nakonec byli rádi za postup ze třetího místa. Čtvrtý skončili pražští FC WarriorS, pátá 3. FC Prohra. Po krátké pauze začalo osmičlenné playoff a to bylo stopkou pro nás. V souboji s MGM jsem soupeři namazal na první gól a když jsme pak hru otevřeli, tak to najednou v poločase bylo 0:3. Ve druhém poločase jsme se sice snažili, ale dvě tyče a výborné zákroky brankáře znamenaly nulu na našem účtu, naopak MGM přidali ještě čtvrtý gól. V souběžně hraném zápase pak Jávři proti Lesingu v samotném závěru vyrovnali na 2:2, v penaltách měli přesnější mušku budějovičtí plejeři a jeden z favoritů své záhořské prokletí neprotrhl. Co naplat, že na šance to bylo asi 15:2... V dalším čtvrtfinále se utkala plzeňská mužstva RS a Bee Sting, která ke třem remízám ze skupin přidala čtvrtou a v penaltách se vícekrát radoval Bee Sting. V posledním čtvrtfinále Petřín s přehledem porazil Tahouny a mohlo se jít na semifinále. Oba zápasy měli podobný průběh, když favorizovaní Petřín a MGM po poločase prohrávali 0:1, ale oba dokázali zápasy otočit. Petřín nejprve vyrovnal a když už se schylovalo k dalším penaltám tak v posledních dvou minutách Švecové dvěma góly rozhodli. MGM stačily dva góly a i když kvůli křečím jednoho z hráčů hráli část druhého poločasu ve třech v poli, tak vedení již udrželi. Penalty o třetí místo vyhráli budějovičtí Jávři, stali se tak neoficiálními penaltovými králi a šlo se na finále. Hráči MGM však již neměli dostatek sil a tak se jednalo o jednoznačnou záležitost Petřína. A když kvůli křečím nemohli hrát už dva hráči MGM, tak rozhodčí zápas ukončil o pár minut dříve za jednoznačného stavu 4:0 pro Petřín. Co říci závěrem? Sice jsme oproti předchozím ročníkům měli méně účastníků, ale herní kvalita turnaje určitě neklesla, organizačně z toho mám dobrý pocit, úmorné vedro jsme všichni zvládli a o to větší žízeň jsme měli večer. Svůj názor můžete tradičně vyjádřit v anketě či v diskusi a budu rád za zaslání odkazů na články na vašich webech. Kompletní výsledky včetně střelců si můžete prohlédnout zde, v týdnu ještě zpracuji fotky, dodělám diplomy a sedmý ročník Memoriálu se tím stane definitivně minulostí. Tak do roka bez jednoho dne (tj. 9. července 2011) na viděnou.

8. července 2010: Do turnaje zbývají již jen dva dny, tak jen pár informací. Aktuálně je přihlášeno 17 týmů, jako strop letošního ročníku jsme určili 18 týmů, takže pokud jste se ještě nepřihlásili máte poslední možnost. Hrací systém bude tradiční – skupiny a play-off. Letos to vychází na tři skupiny po pěti či šesti týmech, z nichž postoupí první dva a osmičku doplní dva nejlepší ze třetích míst. A pak už klasický pavouk se vším, co k tomu patří. Jako obvykle skupiny rozlosujeme až před samotným začátkem turnaje a jako obvykle rozdělíme mužstva do tří košů. V prvním koši budou první tři mužstva loňského ročníku – domácí Záhoří, obhájce Petřín a největší favorit Lesing Plus, pro něhož však záhořský turnaj zůstává nedobytný a dvakrát prohrál finále. V druhém koši budou tradiční účastníci, kteří až na výjimky postupují bez problémů ze skupiny a naopak jen jednou za občas míchají medailovými kartami – účastníci všech ročníků Bee Sting a Tahouni, dále plzeňští Kojak a TBC, budějovičtí Jávři a pražští WarriorS. A ve třetím koši budou zbylá mužstva, která jsou u nás poprvé a nebo zatím výrazně nepromluvila do závěrečných bojů – záhořské béčko; plzeňští Moe’s; občasný účastník Hemz Team; Vaňov, který k nám přiveze náš bývalý hráč Pepa Šimek; 3 FC Prohra s kapitánem Jardou Trojánkem; pražští MGM, kteří jsou naprostou neznámou a víme jen, že hrají 3. ligu pražské Golden Tour, což je jakási soutěž firemních týmů; a stejně neznámí jsou i plzeňská mužstva Tullamore dew bar a SPO.

Hřiště průběžně sekáme, v pátek je nalajnujeme a připravíme vše okolo, sudy chladíme a něco k jídlu také bude, takže turnaj může začít. Meteorologové slibují perný den, takže to bude chtít dodržovat pivní režim. Takže, v sobotu v 8:30 v Záhoří.

29. června 2010: Sezóna to byla taková zvláštní. Šli jsme do ní bez nějakých větších ambicí a hlavně jsme si chtěli po honičce v kraji v klidu zahrát fotbal. Jenže tragický začátek nás srazil a pak jsme se z toho dost obtížně hrabali. Přezimovali jsme na devátém místě a na zimní výročce jsem vyhlašoval útok na páté místo. Začátek jara vypadal slibně, ale pak nás zase přepadla trudomyslnost a nakonec jsme byli rádi za sedmý flíček, který však letos vzhledem k sestupovému průvanu rozhodně nebylo klidným středem tabulky. Protože jsme však se všemi týmy před námi měli negativní bilanci a porazili z nich pouze Merklín na podzim a se všemi týmy pod námi naopak pozitivní bilanci, tak to zjevně odpovídá. A navíc jsme po pěti letech konečně dohráli sezónu s pozitivním skóre.

- série sedmi podzimních zápasů bez prohry znamenala posun z posledního na osmé místo;

- v úvodním jarním zápase jsme jako první sebrali bod suverénnímu Smolivci;

- tři prohry v prvním třech zápasech, přičemž zejména ve Smolivci a v Žákavě to bylo ostudně;

Sestava se po úvodních přesunech docela ustálila, i když oproti letům minulým bylo více změn. Největší komplikací byl post brankáře, když Díra chyběl již ve dvou zápasech na podzim, na jaře dokonce úvodních osm a navíc byl ještě v předposledním kole zraněn. Takže brankářský vercajk si kromě něj oblékli i šestkrát Milan, Láďa dvakrát celý zápas a k tomu 80 minut v Chotěšově, dvakrát já a na podzim ve Štěnovicích i Pták.

A protože je konec sezóny, tak se na pár vět zastavím u celého kádru. A ze slušnosti to vezmu podle věku (v závorce vždy odehrané zápasy a vstřelené góly za celou sezónu): Petěr (9/0) ze začátku jara vypomáhal, ale po zápase s Merklínem oznámil, že už se za těmi mladými fakt honit nebude. Ale jako definitivní konec to rozhodně nevidím a když budeme potřebovat, tak nám určitě pomůže. Jarin (10/0) sice sliboval, že bude skoro na všech zápasech, ale zejména na jaře zůstalo jen u slibů, když hrál pouze ve čtyřech zápasech. Protože jsem vyhrál naší sázku (moje vstřelené góly : jeho odehrané zápasy = 15:10), tak nám dluží sud. Hodnotit Baggia (26/6) je asi zbytečné, protože hraje svoji klasiku a k ní navíc letos přidal i půltucet gólů a ve svých 34 letech si tak vytvořil střelecký rekord. Vloni jich dal pět, letos šest, co vám vychází na příští sezónu? Sebe (26/15) hodnotit nebudu, od toho jsou jiní. Jen bych připomněl, že svůj střelecký cíl 16 gólů jsem o jeden zásah nesplnil (chotěšovský vlastňák si fakt nepočítám), celkový počet se tak zastavil na 199, takže holt budu hrát dál. Milan (12/0) odehrál proti Letinám (podle svých slov) poslední zápas za Záhoří a nyní bude více času věnovat rodině. Navíc nám zejména na jaře vytrhl trn z paty, když zastoupil Díru v bráně. Škoda ho. Tradiční brankářská stálice Díra (15/0) tentokrát svému zdraví neporučil a k dvěma podzimním absencím jich na jaře přidal hned devět a tři čtvrtě. Takže myšlenky o konci kariéry se letos ani neodvážil vyslovit, přes léto se snad dá dohromady a od podzimu to rozjede nanovo. Vašík (20/0) hraje svoji levačkovskou klasiku. Z této sezóny zůstane (samozřejmě kromě narození syna Václava) nejvíce v paměti jeho naprosto zbytečná červená v Letinech. Pro přesun na stopera sice už má věk, ale nemá kila :-) Maldiniho (12/1) jsme už dlouho neviděli. Přitom ze začátku jara chodil pravidelně, v Lužanech se zapsal i mezi střelce, ale pak se po něm slehla zem a jen kolují zprávy o jeho dýcháncích s věrným druhem Badym. Cipís (26/2) potvrdil, že je hodinový hráč, který sice při každém běhu vypadá, že to je jeho poslední, ale nevypustí jediný souboj. A když je třeba, tak vydrží i celý zápas. Nastoupil ve všech zápasech. Jarda (14/0), byl vždy připraven naskočit do zápasu a když byl proti Chlumčanům v základu, tak soupeře při úvodním pozdravu „přemlouval“, aby neběhali. Stále čeká na gól a o trénincích neustále zkouší penalty. Michal (20/1) má výborný přístup, ale někdy přemíru snahy, která je kontraproduktivní. Chtělo by to více klidu a nezůstane u jediného hradeckého gólu. Kovi (8/1) dával přednost trubce a k pěti podzimním přidal na jaře jen tři zápasy. V Soběkurech aspoň zaznamenal svůj první zářez na pažbu a za to nám slíbil po domácím zápase nějaké to pivo. Jenže na žádný domácí zápas už nebyl, takže to srovnáme o turnaji. Radek (23/9) přidal v úvodních třech jarních zápasech ke svým šesti podzimním zásahům další tři, ale to bylo vše – i když neodehrál všechny zápasy a úplně fit nebyl, tak na desátý gól mu zbylých deset kol zkrátka nestačilo. Potřetí za sebou se však stal hříšným mužem fotbalu záhořského, když letos mu k tomuto „primátu“ stačily dvě červené karty. Za poslední tři sezóny jich tak dostal již osm a protože všechny byly po druhé žluté, tak to vždy bylo na kauci. Tak mu asi budeme muset zvýšit příspěvky. Honzík (25/0) je naprosto spolehlivý obranný pilíř, který stíhá školu v Brně i fotbal. Sice to není jeho hlavní úkol, ale stále čeká na svůj první gól za áčko (už 131 zápasů). V Chotěšově fakt moc nechybělo. Pták (21/1) je vždy připravený zaskočit a tak nastoupil v drtivé většině zápasů. V základu přitom hrál jedinkrát, když ve Štěnovicích zaskakoval v brance a vychytal první bod sezóny. Major (8/5) potvrdil, co jsme od něj očekávali, ale bohužel kvůli vyloučení v Lužanech (které jsme poněkud nepochopili) a dvěma červnovým výletům odehrál jen osm zápasů. Úkol pro léto je jasný: vyřešit s Milčicemi jeho návrat do Záhoří. Kulíka (1/0) jsme viděli za celou sezónu jen jednou a vzhledem k tomu, že jsme před sezónou vyřídili jeho přestup z Nepomuka, tak jsou to (zatím) vyhozené peníze. Brabec (3/0) nastoupil v prvních třech kolech, proti Soběkurům dal dokonce gól, ale pak se nadobro přesunul ke stánku. Drogbič (11/0) opět nepřekvapil. Sebevědomí vysoké, přístup nejasný, účast nevyzpytatelná, góly žádné. Honza Šperer (3/0) odehrál tři zápasy na jaře, ale výraznější stopu nezanechal. Trubka je pro něj na prvním místě. Tankista (22/0) je brousek se vším všudy, který neustále vysvětluje, že hrál balón. Ke konci sezóny zaujal drzými průniky po lajně, ale centr se mu povede tak jeden ze tří. Adam (15/0) odehrál prakticky celý podzim, ale na jaře si přivodil oboustranný zápal plic a odehrál jen dva zápasy. V áčku stále čeká na gól a jakou má střelu ukazuje jen na tréninku a nikoli v zápasech. Láďa (17/0) pravidelně střídal do pole a tři jarní zápasy odchytal. V paměti zůstane hlavně jeho výkon v Chotěšově. Kuba (11/3) se po (pod)zimním spánku nejdříve rozkoukával, ale když se proti Hradci trefil, tak ho fotbal najednou začal bavit a góly přidal i v dalších dvou zápasech. Jen aby mu ta chuť vydržela…

Jestli dobře počítám, tak to je 24 hráčů, takže rozhodně si nemůžeme stěžovat na úzký kádr. Ale přístup některých je takový, jaký je, a na zápasy jsme tak nejčastěji jezdili ve 13 lidech. Pro příští sezónu už nemůžeme počítat s Milanem, žáci ještě musí dorůst, takže to budeme hrát, jak to půjde. A když se podívám na soupeře, tak okres lehká soutěž nebude. Vymění se hned pět týmů – z B. tříd sestoupily Dobřany, Předenice a Poříčí, z III. třídy postoupily Kasejovice a Mantov. Nahoru se jde podívat Smolivec, do pralesa pak béčka Žákavy, Chlumčan a Blovic a Letiny (po úvodních zápasech baráže to vypadá, že další změny už nebudou). Tak uvidíme.

Co bude dál? Hlavně náš futsalový turnaj. Jako tradičně ho pořádáme druhou červencovou sobotu, tj. 10. července, ale letos to vypadá na klidnější záležitost. Oproti předchozím ročníkům bude zhruba poloviční účast, i když ještě nějaký čas na přihlašování zbývá. Jestli za to mohou červencové svátky a s nimi spojené dovolené, zrušení série Tour de Futsal, vyšší startovné nebo přesycenost různými turnaji je otázkou, ale aspoň to bude více na pohodu. Sice přijedou týmy z Budějek, Ústí nad Labem a Prahy, ale z okolí se nám zatím téměř nikdo nepřihlásil… Ale ještě je čas.

20. června 2010: Jsme zachráněni. Sice to může znít divně, protože v tabulce jsme na konci první poloviny a za námi je sedm týmů, ale kdybychom v sobotu prohráli, tak jsme z devátého místa šli do baráže! Mohou za to výsledky B. tříd, z nichž do okresu sestupují Dobřany, Předenice a Spálené Poříčí a tím pádem do III. třídy sestupují přímo čtyři týmy (béčka Žákavy, Chlumčan a Blovic a Letiny) a další dva týmy (Lužany a Radkovice) budou hrát baráž.

A jak to v sobotu vypadalo? Letiny přijely bojovat o naději na záchranu, my hráli o jistotu udržení. Soupeř sice přijel poněkud se zpožděním, ale nakonec se začalo téměř přesně. A to jsme ještě museli převlékat dresy, protože brankář Letin se asi považuje za Petra Čecha a odmítl si převléknout oranžový dres. Do naší branky se místo zraněného Díry postavil opět Láďa, posledního hrál ve svém posledním zápase za Záhoří Milan, před ním Honzík a na becích klasicky Tankista a Vašík. V záloze čtveřice Cipís, Baggio, Radek a Kuba a v útoku já s Michalem. V samotném zápase jsme my byli fotbalovější, hosté bojovnější, ale ani před jednou brankou se dlouho nic závažnějšího nedělo. Tak jsem to po dvaceti minutách vzal na sebe, proti dvěma obráncům vybojoval míč a ostrá levá z dvanácti metrů skončila přesně u tyče. Zvýšit mohli Baggio, který se uvolnil ve vápně, ale jeho střela prosvištěla půl metru od šibenice, a Milan, ale jeho hlavička po rohu skončila nad brankou. Hosté měli několik náznaků, ale do zakončení se prakticky nedostali. Jedna střela se sice odrazila od tyče, ale to Láďa (na radu Vašíka) zkušeně kontroloval. Přesto bylo do poločasu srovnáno, když se hlavou zblízka prosadil Pikhart, ale nutno říci, že před centrem byl míč pár desítek centimetrů v autu, což pomezák s přehledem přehlédl. Po přestávce jsme se začali trochu více pohybovat a měli rozhodně více ze hry. A zhruba v šedesáté minutě jsme se dočkali druhého gólu, když Radek s Baggiem vybojovali míč v rohu vápna a po Baggiově střele se letinský brankář musel zastydět. Hostům se však opět podařilo vyrovnat, když Pikhart zakroutil přímák ze strany přímo do branky a Láďa to měl v protipohybu. Nás to však nepoložilo a brzy jsme šli opět do vedení, když jsem se s Radkem domluvit, jak zahrát trestňák, a on mi poslal míč přesně na hlavu a míč se třepetal v síti potřetí. Ve závěrečné čtvrthodině měli hosté dvě stoprocentní šance, když postupovali sami na Láďu, ale branka jim byla malá. I my jsme mohli zvýšit, když Kuba dvakrát unikl po straně, ale z jeho exkluzivních přihrávek Jarda Trojánek nezakončil a Radek trefil brankáře. Další gól tak již nepadl, Letiny jsme poslali do pralesa, sami udrželi sedmou příčku a šli jsme na pivo. V týdnu jsem ještě doplním nějaké ohlédnutí za sezónou a fotky z dokopné.

13. června 2010: Naše série tří výher v řadě skončila v Chotěšově. Nutno říci, že zaslouženě, a to i přesto, že jsme v zápase vedli a ještě dvacet minut byl remízový stav. Sestavu tentokrát neovlivnily nečekané absence, ale přesto jsme museli střídat již po pěti minutách. Útočník domácích šel naprosto zbytečně do souboje s Dírou a nakopl ho do kolena tak, že pro Díru skončila sezóna. Do branky tak nastoupil Láďa Zekucia a nakonec se stal jedním z hrdinů zápasu. Domácí na nás vyrukovali s nacvičenými signály a bleskovým přechodem do útoku a dost nás proháněli. Do vedení jsme se však dostali my, když po několika přihrávkách Baggio vyslal Majora do brejku, ten si sám před brankářem tak dlouhou posouval míč do strany, až to brankář neustál a před Majorem už byla prázdná branka. Pak však začalo představení chotěšovských loženek a Láďovo zákroků. Když nám nesklapla ofsajdová past, tak před ním byli dokonce tři útočníci, ale prostřelit ho nedokázali. A když už se míč při další šanci kutálel do branky, tak jsem ho stihnul před čárou uklidit. V další šanci pak Láďa střelu sice vyrazil, ale jen k dalšímu útočníkovi, před nímž už byla prázdná branka, ale jeho doklepnutí jsem zase stihl srazit. My jsme měli jedinou šanci, když po standardce scházelo Majorovi asi půl kroku, aby usměrnil míč do branky. Poločasové vedení jsme nakonec neudrželi a paradoxně jsme si ten gól dali sami. V nastaveném času kopali domácí roh, míč na přední tyči podskočili Vašík a domácí útočník a od mé nohy se pak odrazil pěkně do šibenice. Po přestávce měl Chotěšov více ze hry, ale i nadále se domácí hráči předháněli v zahazování šancí a Láďa předvedl několik dalších výborných zákroků. A tak jsme jim k druhému gólu zase pomohli sami a opět jsem se stal smutným hrdinou. Po závaru před brankou to už domácí hráč pálil do odkryté branky, já mu skočil do střely a míč mě trefil do ruky, takže žlutá karta, penalta a 2:1 pro domácí. Inkasovaný gól nás paradoxně nabudil a sahali jsme po vyrovnání: Honzík se rozběhl do útoku, narazil si s Ptákem, ale míč se mu odrazil od holeně a brankář míč sebral; po Baggiově rohu jsem hlavičkoval, brankář míč chytal jako horký brambor, ale nakonec ho zkrotil; a Baggiovy střely branku těsně míjely. Tři minuty před koncem dali domácí z brejku druhý gól a o bodech bylo rozhodnuto. Z Chotěšova tak odjíždíme s hlavou nahoře, ale bez bodu.

A protože zbývá poslední kolo, tak se podívám, jak to vypadá v tabulce. O prvním místě Smolivce je už pár kol jasno, druhý skončí Merklín, ale na baráž o B. třídu to stačit nebude. O třetí místo se na dálku utkají Chotěšov (ve Smolivci) a Soběkury (v Hradci), páté skončí Štěnovice a šesté Střížovice. A než budu pokračovat, tak odbočím do B. tříd. Z "domažlické" skupiny sestoupí do okresu Dobřany, v "klatovské" skupině drží Černého Petra Předenice a v posledním kole musí porazit třetí Měčín, který stále hraje o baráž, a spoléhat na prohry Žinkov (doma s postupujícími Blovicemi) a Žichovic (doma s druhými Hradešicemi). A v "rokycanské" skupině je Poříčí sice jedenácté, ale pokud v posledním kole nevyhraje na hřiště třetí Tlučné, tak může spadnout až na sestupovou třináctou příčku. Takže do okresu může sestoupit jen jedno mužstvo, ale za jistých okolností tři přímo a čtvrté přes baráž. A od toho se odvíjí počet sestupujících z okresu, který může být mezi dvěma až pěti přímo a další dva čeká baráž se Dvorcem a Mantovem či Líšinou. Takže pro stoprocentní záchranu bez ohledu na ostatní výsledky "stačí" sedmé místo. A to právě držíme a pro jeho udržení potřebujeme bodovat s Letinami. Dva body na nás ztrácí Hradec (doma se Soběkury) a Radkovice (v Žákavě), ale vzájemné zápasy hovoří jednoznačně pro nás. Další tři body ztrácí Letiny a Lužany. O dvanáctou příčku, která teoreticky může znamenat baráž se ve vzájemném souboji utkají Chlumčany s Blovicemi. K poslední Žákavě snad jen tolik, že za celou sezonu vyhrála jen na podzim s námi... Každopádně to máme naprosto ve svých rukou a pokud předvedeme výkon jako v posledních zápasech, tak budeme v okresu hrát i příští rok.

Ještě pár slov k žákům. Přestože na jaře to výsledkově nebylo žádné terno a porazili jsme jen tři poslední mužstva, tak v dnešním zápase se vytáhli a rozstříleli čtvrté Dobřany 7:1. A hned šest gólů dal Martin Šlouf, který tak zaokrouhlil svůj střelecký účet na 50 (slovy padesát) branek! To nedával ani Venca Šampalík v nejlepších letech :-) V tabulce nám tak patří desáté místo a v posledním kole na hřiště druhého Merklína se rozhodne i o tom, jestli budeme "stovkaři". Aktuální skóre totiž je 98:96.

PS: Proti Letinům nastoupí ke svému poslednímu zápasu za Záhoří Milan Vavřík. Tak se (nejen) s ním přijďte rozloučit jaxepatří! A že po zápase bude dokopná je přece samozřejmost.

7. června 2010: I když Díra poprvé po svém návratu dostal gól, tak nám to body nevzalo a všechny tři zůstaly doma. Oproti minulému týdnu chyběl Major, na střídačce zůstal Cipís a tak v základu hráli Láďa Zekucia a poprvé v sezóně i Jarda Trojánek. Přestože počasí přálo spíše posedávání někde v chládku než běhání po hřišti, tak se hrálo ve slušném tempu. My jsme spoléhali na postupné kombinace, naopak hosté to zkoušeli dlouhými křížnými pasy. Ale ani jedna taktika do šancí dlouho nevedla a tak jsme to zkusili standardně ze standardky, ale po Baggiově rohu jsme hlavičkoval jen do brankáře. Hosté si vypracovali také jednu šanci, když jsem srazil střelu zpoza vápna, míč se dostal k útočníkovi hostů, ale jeho nepovedenou střelu Díra vykopl. I po přestávce jsme pokračovali v trpělivé hře, Díra vychytal jedinou šanci hostů a po hodině hry jsme se po ukázkové kombinační akci dočkali. Začala u mě na vápně, přes Vašíka, Honzíka se míč dostal k Michalovi, ten patičkou vrátil Radkovi a jeho centr našel ve vápně Kubu, který tam byl tak sám, že se snad musel bát a proti jeho halfvoleji neměl brankář šanci. Za deset minut jsme přidali druhý gól, když si Baggio vyměnil míč s Radkem a levačkou z nějakých dvanácti metrů rozvlnil síť. Třetí gól mohl přidal opět Kuba, který se uvolnil přes obránce, ale jeho střelu ve skluzu vykopl obránce. Dvě minuty před koncem hosté snížili, když Tisot vystřelil zpoza vápna, Díra přes bránící hráče míč neviděl a ten k všeobecnému překvapení doletěl až do sítě. Podle chlumčanského webu to prý byla "nechytatelná dalekonosná střela do šibenice" :-) Body jsme si ale již vzít nenechali a potvrdili jimi sedmou příčku tabulky. Příští týden jedeme do Chotěšova, který teď nečekaně prohrál s Radkovicemi a protože ty jsme v minulém kole porazili, tak by to měla být pohoda, ne?

30. května 2010: Do Radkovic jsme jeli potvrdit výhru z minulého týdne a po takticky výborně sehraném zápase jsme si domů odvezli tři body. Do sestavy se vrátili Radek s Majorem a protože chyběl Milan, tak jsem hrál stopera, jinak se sestava prakticky nezměnila. V Radkovicích jsme hráli po téměř sedmi letech a hřiště nás svoji kvalitou příjemně překvapilo, jen ta velikost nás trochu zaskočila. Takže na vše bylo dost prostoru a chvilku nám trvalo, než jsme se s tím srovnali. Domácí měli od začátku více ze hry a snažili se nás rozběhat. Ale do šancí se prakticky nedostávali a když už, tak nedokázali pořádně zakončit. První gól tak padl na druhé straně, když Kuba na půlce převzal míč, obránci mu ustoupili z cesty a jeho střelu brankář jen srazil k tyči. Ve druhém poločase jsme začali lépe kombinovat, domácí už nevydrželi tempo z první půlky a tak jsme měli mírnou převahu. Radkovice přesto mohly vyrovnat, ale jejich hráč z úhlu trefil jen tyč odkryté branky. A za pět minut si obránci přihrávali v rohu kolem Majora, až jim míč sebral a sám před brankářem nezaváhal. Od tohoto okamžiku už na hřiště existovalo jen naše mužstvo, domácí prakticky rezignovali a my zahazovali jednu šanci za druhou. Rekordmanem v tom byl Pták, který měl dvě tutovky, ale nejdřív trefil brankáře a podruhé na centr přes malé vápno ve skluzu nedosáhl. Další gól jsme tak už nepřidali, ale to nám ani nevadilo. V tabulce jsme přeskočili právě Radkovice a opět jsme v první polovině tabulky a opět máme pozitivní skóre. Příští týden k nám přijede chlumčanské béčko, které v posledních kolech posiluje a snaží se zachránit.

23. května 2010: Třikrát si přihrát a vystřelit. O ničem jiném to dnes nebylo, dali jsme takhle tři góly a konečně protrhli šňůru proher. Tentokrát nás sice nebylo patnáct jako minule, ale jedenáctku jsme dohromady dali a s opozdilci jsme nakonec měli i dost lidí na střídání. Základní změna v sestavě byla v brance, kam se letos poprvé postavil Díra. Milan se tak mohl posunout na stopera, zbytek obrany byl standardní, v záloze jsem hrál s Baggiem zprostředka a na krajích byli Cipís a Láďa Zekucia, v útoku pak Michal s Kubou. První poločas se prakticky mohl vynechat. Ze začátku jsme byli o něco lepší, v závěru měli více ze hry hosté, ale šancí bylo minimum. Z naší strany stojí za zmínku Kubův nepovedený centr (nebo překvapivá střela?), která se odrazila od tyče a Michalova pohotová, ale nepřesná střela z vápna. Hosté měli tutovku pár minut před přestávkou, ale jejich útočníka přesný centr překvapil tak, že z malého vápna místo zakončení míč odkopl. Po přestávce to několik minut vypadalo stejně nanicovatě, ale v 60. minutě to přišlo. Třikrát jsme si přihráli, moji střelu stoper srazil jen k Cipísovi, který ... zavřel oči a trefil přesně k tyči. Od tohoto okamžiku z nás deka spadla a na hřišti jsme dominovali. Po Baggiově rohu jsme mohl přidat druhý gól, ale hlavou jsem trefil jen obránce na čáře. Tak jsme to museli udělat obráceně - Vašíkovo přihrávku jsem zpracoval pro Baggia, ten si ještě posunul vedle obránce a vyslal projektil země-síť. A protože to byl jeho padesátý gól za Záhoří, tak to zadarmo mít nebude. Hosté pak mohli snížit, když se míč odrazil k jejich hráči, ale z malého vápna mu branka byla malá. Pět minut před koncem jsme pak přidali třetí gól, když Jarda T. zpracoval pro Kubu, ten se nerozpakoval a levačkou z 25 metrů vystřelil a míč zapadl přesně k tyči. A protože to byl jeho první gól za áčko, tak to zadarmo také mít nebude. Tímto gólem jsme se navíc v tabulce dostali o skóre před Hradec na osmé místo a zase se nám o něco lépe dýchá. Příští týden jedeme do Radkovic, kde se nám nikdy moc dobře nehrálo, ale pokud předvedeme výkon jako dnes v poslední půlhodině, tak strach nemám.

17. května 2010: Do Merklína jsme jeli překvapit, ale vraceli jsme se bez překvapení a se čtyřmi góly. Takovou prohru jsme nezažili za předchozích sedm sezón v okresu... A nejsmutnější je, že to odpovídalo poměru sil na hřišti. Ještě v pátek to se sestavou vypadalo všelijak, ale nakonec se nás v kabině mačkalo patnáct. Oproti minulému týdnu chyběli Jarin a Radek, které v základu nahradili Kuba a Drogbič, jinak byla sestava víceméně standardní. Veškeré naše taktické plány vzaly za své v první minutě, když se po autu dostal domácí útočník za obranu, přehodil Milana, já bych ten míč za normálních okolností stihl vykopnout, jenže ten kulatý nesmysl se svezl po bahně v brankovišti a zastavil se až v síti. V dalších minutách se hrálo hodně svižně a my jsme tahali za výrazně kratší konec. Domácí nás přehrávali prakticky ve všem, jednou trefili břevno, několikrát váhali se zakončením, až nezakončili a tak jsme dlouho drželi nadějný stav. Dokonce jsme byli blízko vyrovnání, když Baggio zakroutil trestňák na zadní tyč, ale Kuba na dlouhou nohu branku netrefil. A tak se skóre měnilo na druhé straně, když po naší špatné rozehrávce domácí útočník pohotově z vápna trefil přesně k tyči. Po přestávce to z naší strany byla stále stejná písnička. Tři přihrávky po sobě pro nás představovaly nepředstavitelný rébus a domácí prakticky nemuseli bojovat o míč, protože jsme jim ho sami odevzdávali. Mezi 60. a 70. minutou pak přidali další dva góly, potom ještě dvakrát trefili tyč a ve zbytku zápasu se už jen dohrávalo. Shrnutí našich útočných aktivit za druhý poločas: jeden ofsajd, nula střel. V tabulce sice zůstáváme na devátém místě, ale mužstva za námi už jsou na dostřel. Takže příští týden s Hradcem už musí být tři body.

11. května 2010: Nepamatuji, že bychom někdy dali dva góly a prohráli. Ale za to, co jsme předvedli, jsme si nezasloužili ani bod. Chybělo nám nasazení, pohyb, tvrdost v soubojích, mezihra, odvaha se prosadit, přesnost přihrávek a proměnění těch několika málo šancí. Místo nemocného Ládi chytal Milan, v obraně hráli Petěr, Šampus, Honzík a Tankista, v záloze Cipís, Baggio, Radek a Maldini a v útoku jsem to zkusil já s Jarinem. Hosté nás od začátku mírně přehrávali, ale dost dlouho se nic nedělo ani před jednou brankou. Střížovice sice párkrát vystřelily a měly i dva nadějné přímáky, ale branku ani jednou netrefily. My jsme se do šancí dostali klasicky po rohu, ale Baggiův centr jsem špatně trefil a míč skončil mimo branku. Když bych ho nechal, tak šel nejspíš do brány… Když jsme za nesportovní počin hostujícího brankáře zahrávali nepřímý kop ve vápně, tak Jarin hradbu těl neprostřelil. A když mne po rychle vhozeném autu obránce ve vápně sroloval, tak rozhodčí velkoryse nechal pokračovat ve hře. Docela se divím, že jsem si vzpomněl na tolik šancí, hra tomu rozhodně neodpovídala. Každopádně první gól padl ve 40. minutě, když hosté rozehrávali trestňák od středového kruhu a Petěr v souboji s obráncem trefil míč tak „dokonale“, že ukázkově přehodil Milana. Přesto jsme mohli do poločasu vyrovnat, když jsem po Milanově výkopu vybojoval míč, nahrál naprosto volnému Jarinovi na vápno, který měl dost času si míč připravit, podívat se a … trefit brankáře. Po přestávce to z naší strany byla bída a utrpení, hosté nás přehrávali prakticky ve všech herních činnostech a jen díky jejich nemohoucnosti v útoku jsme dlouho drželi nadějný stav. Pro zranění navíc museli v průběhu druhého poločasu střídat Tanky a Radek a to nám také nepomohlo. Seznam našich šancí je prázdný jak státní kasa, zato hosté jich měli několik. Dvakrát trefili tyč, jednou na tyč odvrátil Maldini a když šel Švehla sám na Milana, tak na něj nevyzrál. Ale v nastaveném čase se přece jen dočkal, když jeho střelu (kterou Milan jistil) tečoval Venca Šampalík a bylo to 0:2. Předvedený výkon by možná stačil v pralese, ale v okrese ani náhodou. Ostatní výsledky nám naštěstí nijak neuškodily, protože vyhrávali mužstva nad námi a prohrávali mužstva pod námi, takže jsme zůstali na devátém místě. Ale výsledky a hlavně hra posledních zápasů není dobrou vizitkou a příslibem pro další kola. Jak jsme na podzim měli extrémně špatný start, tak teď máme špatnou mezihru a šance na nápravu přijde v sobotu v Merklíně.

2. května 2010: Hrát fotbal po májce rozhodně není ideální varianta. Ale kalendář a los tak určil a tak jsme přijeli do Lužan v poněkud unavené sestavě. Vašík s Ptákem se dokonce omluvili rovnou, naopak do sestavy se vrátil Radek a po uherské anabázi i Tanky. Do branky jsem tentokrát postavil Láďu Zekuciu, který sice tvrdil, že chytal zapomněl, ale nebyla to pravda. Jinak byla sestava poměrně standardní. Hřiště v Lužanech není žádné terno, je tvrdé a hrbolaté, takže bylo jasné, že to bude více o bojovnosti než o kombinaci. A právě terén nám pomohl k prvnímu gólu. Dlouhý nákop přeskočil stopera, Major si zaběhl a levačkou otevřel skóre. Po několika minutách jsme ale špatně rozehráli, Tanky to zachraňoval ve vápně skluzem a přestože odehrál zjevně míč, tak se pískala penalta. Ve dvacáté minutě jsme ale opět vedli, když Honzík přehodil obranu na nabíhajícího Maldiniho, ten zkušeně nechal obránce, aby mu zpracoval míč a pak prostřelil brankáře. V dalším průběhu domácí sice měli převahu, narozdíl od nás si dokázali přihrát, ale gólovky jsme měli my. Nejprve jsem se uvolnil na křídle, zpětnou přihrávku Kovi pustil na Baggia, ale jeho "placíra na pohodu" skončila nad. A když Radek zachytil špatnou rozehrávku, tak váhal se zakončením, až o míč přišel. Po přestávce se náš výkon nezměnil, domácí nás přehrávali, my jsme se trápili. Lužany si sice nějaké šance vypracovaly, jednou trefily tyč, párkrát nás podržel Láďa, ale vedení jsme drželi. V závěru se zápas ale nepochopitelně vyhrotil. V souboji s obráncem u našeho praporku jsem vybojoval míč, ve snaze vysmeknout se z držení jsem se ho trochu dotkl, což pro něj byl impulz, aby zahrál divadlo a s výkřikem padl. Když mu to rozhodčí "nesežral", tak okamžitě "vstal z mrtvých" a rozběhl se za mnou, jenže ho předběhl jeho spoluhráč a bez možnosti hrát balón my napálil loktem do břicha. Nečekaně však dostal pouze žlutou kartu, ale to je věc rozhodčího. Za co se může vylučovat jsme se však dozvěděli pět minut před koncem, když Major naprosto nechtěně padl na protihráče a jeho křik a držení se za hlavu tentokrát na červenou stačily... A aby toho nebylo málo, tak v nastaveném čase nacentrovali domácí z trestňáku do vápna, míč se párkrát odrazil, Láďa opakovaně vyrazil, ale nakonec míč skončil v síti. Že přitom po Láďovi šlapali, rozhodčí ze středového kruhu vidět nemohl. Asi už věděl, že se bude rozehrávat... Ale co si budeme povídat, když bychom dali šance v první půlce, tak to bylo na pohodu a v klidu bychom si vezli tři body. Ale to je jiná písnička. A protože žádné mužstvo z první poloviny nevyhrálo, Smolivec dokonce poprvé prohrál (v Chlumčanech) a naopak Hradec a Radkovice vyhrály, tak jsme se nejen nikam neposunuli, ale dokonce o dvě příčky klesli. Příští týden se Střížovicemi už musíme zabrat a konečně vyhrát a vrátit se do horní poloviny tabulky.

27. dubna 2010: Tentokrát trochu se zpožděním, ale v neděli po zápase jsme zalejvali Danielku Trojánkovou a ani včera jsem se k tomu nedostal. A moc se mi do toho ani nechtělo. Na zápasy se Štěnovicemi jsme se vždycky těšili, ale tentokrát nás zklamal. Oproti minulým zápasům to teď nebylo tolik fotbalové, soupeř přijel s přehnaně tvrdou hrou a i když jsme dvakrát vedli, tak nakonec jsme zůstali bez bodu. Oproti minulému týdnu chyběli Petěr, Radek a Kovi, naopak v základu nastoupili Jarin, Maldini a do branky se postavil Milan. Od začátku zápasu byly Štěnovice fotbalovější, ale moc šancí si nevypracovaly a když už se dostaly k zakončení, tak branku netrefily. My toho sice tolik neměli, ale o to loženější. Když jsme zachytil stoperův výkop a připravil gólovku pro Majora, tak se vyznamenal brankář. Ale ve 30. minutě jsem si naskočil na Jarinův trestňák a otevřel skóre. Jenže hned po rozehrávce jsme nejprve nechali projít a odcentroval jednoho hráče, druhý hráč zakončil a před Milanem se míč navíc blbě odrazil a skončil v síti. Před přestávkou mohli hosté jít dokonce do vedení, ale tentokrát to Milan nedopustil. A tak se do kabin šlo za nerozhodného stavu. Z druhého poločasu pak uběhlo jen pět minut a po nešťastné ruce ve vápně jsem kopal penaltu - 2:1. Hosté pak měli převahu, ale dlouho se nedokázali prosadit. Za nás mohl zvýšit Kuba, ale míč se mu zamotal pod nohy a ani nezakončil a Majorova střela proletěla půl metru nad brankou. V 75. minutě ale centr trefil Vašíka do ruky a i hosté kopali penaltu. Milan ji sice vyrazil, ale proti dorážce už byl bezmocný. To, že dorážející hráč byl v okamžiku kopu minimálně tři metry ve vápně jaksi zůstalo bez povšimnutí pánů v černém. A aby toho nebylo málo, tak za nějakých pět minut šli hosté dokonce do vedení. Podle našich obránců z ofsajdu, ale podle rozhodčích nikoliv. Stejná situace se opakovala ještě v poslední minutě a tak to s námi nakonec dopadlo neslavně. V tabulce je před námi už čtyřbodová mezera a za námi se to naopak srovnává, takže v sobotu do Lužan jedeme rozhodně bodovat.

18. dubna 2010: I když to s počtem lidí pro tento víkend vypadalo všelijak, tak nakonec jsme se sešli ve slušné, i když dost proházené sestavě. Do branky jsem šel opět já, stoperskou dvojici hráli Petěr s Honzíkem a na becích Vašík, kterému vypršel trest za podzimní vyloučení, a premiérově Cipís. V záloze nastoupil od začátku Láďa Zekucia, další čtveřice už byla stejná jako minule ve složení Major, Baggio, Radek a Kovi. V útoku po delší době nastoupil Kuba. Hřiště v Soběkurech s klidem zařadím mezi nejhorší na okrese - drnovaté a extrémně písčité, takže to moc o kombinačním fotbalu být nemůže. A domácí to vědí a hrají na tuto notu. Spoléhali se zejména na dlouhé nákopy, které se pak útočníci snažili zpracovat pro druhou vlnu. Do vedení se dostali již v páté minutě, když jsme nepohlídali centr ze strany ani dorážejícího hráče na malém vápně. Jenže to bylo z jejich strany na delší dobu vše a dále se hrálo podle našich karet. Jenže naší včerejší slabinou byla koncovka a postupně zahodili své šance Kuba, Radek i Major. Domácím se ještě jednou povedla akce s centrem ze strany, ale tentokrát jejich útočník z malého vápna přestřelil. V 35. minutě se nám přece jen podařilo vyrovnat, když Radkův centr propadl ke Kovimu, který si míč posunul vedle obránce a prostřelil brankáře. Za svůj první záhořský gól ho tak čeká obvyklých patnáct. Těsně před přestávkou se ještě prodral k zakončení domácí hráč, ale zblízka mě neprostřelil. Druhý poločas ale vypadal úplně jinak než první a domácí nás začínali přehrávat. Nedokázali jsme podržet míč na soupeřově půlce a tak se hrálo častěji u naší branky. Přesto jsme mohli jít do vedení, ale Radek v jasné šanci nezpracoval míč a Kuba sám proti brankáři také neuspěl. Rozhodnutí přišlo dvacet minut před koncem, když domácí hráč šikovně přes Baggia udělal penaltu a tentokrát jsem neměl šanci. Tento gól nás položil a ve zbytku zápasu jsme se na nic zásadního nezmohli, naopak domácí byli při chutí a díky důrazu ve vápně přidali další dva góly. V tabulce zůstáváme na sedmé příčce a příští týden přivítáme oblíbené Štěnovice, s nimiž to byl vždy výborný fotbal.

11. dubna 2010: Se Žákavou to měly být povinné tři body a bez větších problémů jsme je získali. Hosté za celý zápas na branku nevystřelili, naopak my jsme se předháněli v zahazování šancí, takže o výsledku nemohlo být pochyb. Před zápasem nebylo v kabině skoro k hnutí, protože na zápas přišlo šestnáct hráčů, a to se ještě večer omluvil pro nemoc Adam. Jeho místo na kraji zálohy zaujal Kovi, v brance byl Milan, já se posunul na předstopera a Tankistu na beku nahradil Honzík, jinak se sestava oproti minulému zápasu nezměnila. Začali jsme náporem a po deseti minutách se dostali do vedení, když Major se štěstím prošel přes obránce a sám před brankářem nezaváhal. I nadále se hrálo podle našich not, jenže ke gólu to dlouho nevedlo. Moji střelu z 25 metrů brankář vyrazil na roh a po něm hlavičkoval Petěr do tyče. Nadějné přečíslení ukončil Michalův ofsajd a po mém přiťuknutí Cipís na malém vápně netrefil pořádně míč. Ke kýženému gólu nám tak opět pomohla standardka - Baggio centroval od lajny, žákavský obránce Majora žlutě a penaltově stáhnul a Radek zopakoval blovickou exekuci. I druhý poločas jsme začali tlakem a hned po pěti minutách přidali třetí gól, když jsem to z kruhu prostrčil na Majora a ten sám před brankářem nezaváhal. Nepsal jsem to už dneska? Další průběh však byla už jen přehlídka zahozených šancí. Radek vyrazil do brejku, přihrál mi, já mu místo zakončení vrátil, on mi místo zakončení vrátil a nic z toho nebylo. A když jsem postupoval sám na branku, tak jsem trefil jen brankářovu nohu a odražený míč Major do branky taky nedostal. Majorovu povedenou střelu z vápna brankář vyrazil a v závěru Pták z vápna branku vůbec netrefil. Těch šancí bylo ještě víc, ale tyto mi nejvíce utkvěly. Postupně jsme nechali zahrát téměř celou střídačku, takže v závěru už to moc fotbalové nebylo, ale aspoň jsme vyzkoušeli i nějaké varianty do příštích zápasů. Napravili jsme tak podzimní ostudu a ze tří jarních zápasů máme příjemných sedm bodů. V tabulce zůstáváme na sedmé příčce a příští týden jedeme poprvé v záhořské historii do Soběkur, které na jaře jasně porazily Chlumčany a Blovice, ale stejně jasně prohrály v Letinech.

5. dubna 2010: Brankářskou otázku jsem pro tento víkend vyřešil svoji nominací, na stoperu mne vystřídal Petěr, ale jinak se sestava oproti minulému týdnu nezměnila. Podle očekávání se hrálo v Kamensku, ale hřiště bylo spíše tvrdé a hrbolaté než rozbahněné. Sice jsme začali lépe, ale první šanci měli domácí, jenže jejich útočník mne neprostřelil. Pak už se hrálo podle našich not a po nějakých dvaceti minutách jsme rozebrali domácí obranu a Radek sám před brankářem trefil přesně k tyči. Druhý gól jsme však nepřidali a naopak se radovali domácí. Od postranní čáry zakroutil jejich hráč trestňák na zadní tyč, nikdo na něj nedoskočil a míč se zastavil až v síti. Pak jsme si sice vypracovali několik šancí, ale Radek i Michal zbrkle netrefili branku. I ve druhém poločase měli první šanci domácí, ale jejich hráč přestřelil. Pak se dlouho nic zásadního nedělo a čtvrt hodiny před koncem z ničeho udeřilo, když Major vybojoval míč ve vápně a udělal penaltu. Poslal jsem Radka a on se odvděčil druhým gólem. A když za pět minut potrestal Baggio další faul na Majora přesným přímákem, bylo o vítězi rozhodnuto a ve zbytku zápasu jsme si už vedení hlídali. Přesto mohli domácí snížit, když Honzík fauloval přesně na hranici vápna a kopala se druhá penalta, jenže na Bočkovu střelu jsem si počkal a vyrazil ji. V tabulce jsme se posunuli o další stupínek a příští proti poslední Žákavě bereme jedině tři body.

28. března 2010: Smolivec už není bez ztráty bodu a nepřekoná tak naši sérii 19 zápasů z postupové sezóny 2004/05. Sice jsme před zápasem měli problémy se sestavou a v závěru dohrávali v deseti, ale i tak jsme zaslouženou remízu uhráli. Dírův zlomený kontík poslal do branky Milana, Jarinova nepochopitelná neúčast mě poslala na stopera, přede mnou hráli Maldini, Honzík a Tankista. V pětičlenné záloze antibiotiky nadopodovaný Cipís, ztracený syn Major, Baggio, Radek a Adam a na hrotu bojoval Michal. Proti našim zvyklostem jsme zahájili převahou a již v páté minutě se Baggio uvolnil přes dva hráče, ten druhý ho fauloval a byla z toho jasná penalta. Zde bych parafrázoval Andreje Kvašňáka: foukal vítr, terén byl měkký, nikomu se nechtělo, tak jsem si vzal míč a pak už jsme vedli 1:0 :-) Hosté se poté probrali a začali nás přehrávat zejména ve středu pole, odkud zkoušeli dávat míče za obranu. Dlouho to k ničemu nevedlo, jenže po půlhodině hry dali gól z ničeho, když Procházka zahrával trestňák, jeho střela přes zeď skončila i s pomocí protivětru u tyče a Milan zpytoval svědomí. A za deset minut bylo ještě hůře, když po rychlém brejku Maldini neposlechl Milana a ve skluzu přihrál útočníkovi před prázdnou branku. Po přestávce ale přišlo jiné Záhoří a přestože jsme hráli do kopce a proti větru, tak jsme byli jednoznačně lepší. Naše převaha dlouho do šancí nevedla, ale po dvaceti minutách Baggio vyslal Honzíka, ten ještě našel Radka, který šel sám na brankáře, podíval se, kde stojí, a vystřelil metr vedle. Tak jsme to zkusili jinak. V 75. minutě nacentroval Baggio z trestňáku, v souboji s Majorem brankář jen vyboxoval k penaltě a moji střelu zastavila až síť. Smolivec se pak opět probral a vodu na mlýn mu přilil Radek, který se po druhé žluté pakoval do kabin. Závěrečná čtvrthodina tak byla o našem bránění a zoufalém útočení hostů. K jediné ložence jsme jim však pomohli vlastní chybou, když Tanky špatně rozehrál, po rychlé přihrávce byl útočník sám před Milanem, ale ten mu tryskovým vyběhnutím zmenšil úhel a střelu vyrazil. Přežili jsme i dlouhé čtyři minuty nastavení a narozdíl od soupeře byli s bodem spokojeni. Opět se tedy potvrdilo, že když jsme ve srabu, tak se semkneme a dokážeme vydřít výsledek. V tabulce jsme se posunuli na osmou příčku a příští týden jedeme do Blovic.

7. března 2010: Máme za sebou soustředění a první přípravný zápas. Jak jsem avizoval, tak s tréninky jsme začali ve středu odpoledne, ve čtvrtek a v pátek pokračovali dvoufázově a v sobotu po lehčím dopoledním tréninku zakončili soustředění zápasem s Myslívem. Počasí bylo po celou dobu příjemně mrazivé, k tomu většinou pod azurovou oblohou a až v noci na sobotu nás překvapila sněhová nadílka, takže poslední část byla ve znamení běhání v prašanu. Účast však byla spíše nic než moc. Na jednotlivých trénincích nás bylo mezi šesti a osmi, přičemž se opakovaly stále stejné tváře. U někoho je absence vysvětlitelná pracovními či jinými důvody, u někoho již méně a u někoho vůbec. A proč v sobotu dopoledne přijde šest lidí a na odpolední zápas najednou dvanáct, mi už jasné není vůbec... Těm, co chodili, děkuji, a těm, co nechodili, do hlavy nevidím. Ještě pár vět k sobotnímu zápasu s Myslívem. Jak jsem již zmínil, hrálo se na prašanu, což ale nakonec bylo lepší než na promrzlém trávníku. Od začátku jsme měli více ze hry a Baggio nás brzy dostal do vedení, hosté pak po standardce a mém zaváhání vyrovnali a do poločasu se již stav nezměnil. Po změně stran však Radek během čtvrthodiny nastřílel hattrick a o zápase bylo rozhodnuto. Pátý gól přidal opět Baggio a na konečných 6:1 uzavřel Michal. Naše sestava: Ptáček - Pelouch - Šampalík, Prokopius, Šlehofer - Cihelna, Kovář V., Majorszký J., Trojánek - Jiránek, Gaži. Dvanáctým hráčem byl Zekucia a protože se střídalo hokejově, tak se sestava během zápasu trochu točila. Další přípravný zápas máme domluvený na následující sobotu se Dvorcem, přičemž čas a místo ještě dohodneme.

22. února 2010: První část zimní přípravy se pomalu blíží ke konci a v neděli se půjde naposledy do tělocvičny (protože jsem na Šumavském skimaratónu, tak máte volný program :-). Doposud to však bylo jen takové šolíchání, abychom úplně nezlenivěli. Opravdová příprava začne příští středu (3. března), kdy odstartujeme tradiční záhořské soustředění. Už jsme to probírali na výročce a i tak nějak průběžně, tak to jen zrekapituluji a upřesním. Ve středu bude trénink jen odpoledne (od 16:00), od čtvrtka pak i dopoledne (od 9:30). Na sobotu od 14:00 je domluvený zápas s Myslívem. Průběžně mi nahlaste, jak budete mít čas na jednotlivé tréninky, abych měl nějakou jasnější představu. Po soustředění už přejdeme na tradiční tréninkový model úterý-pátek a i na další dvě soboty jsou domluvené přáteláky (Dvorec, Kvasetice), poslední březnovou neděli zahajujeme soutěž proti vedoucímu Smolivci.