Uvodníky - 2011

29. srpna 2011: Tentokrát to bude trochu z jiného pohledu. Jak se už rozkecalo, tak jsem se po 15 letech v Záhoří rozhodl zkusit něco nového a odešel jsem na půlroční hostování do Štěnovic. Ale protože tento víkend se zápasy nesešly, tak jsem šel odkoučovat úvodní utkání Záhoří v nové sezóně. A bohužel se potvrdilo to, co bylo vidět v obou přípravných zápasech. Samotná hra by nebyla tak špatná, ale bez gólů se vyhrávat nedá. Domácí nebyli lepší, ale na rozdíl od nás dokázali své šance proměnit. Náš tradičně špatný začátek korunoval gól po rohu již v 6. minutě, pak se hra sice vyrovnala, ale my jsme v útoku byli bezzubí a když už se Michal dostal do šance, tak místo střely špatně přihrál. Deset minut před přestávkou jsme navíc dostali druhý gól, když jsme sice před vápnem měli dvakrát míč na hlavě, ale výsledkem byl náš faul a při přímáku si Marek vybral slabší chvilku. Ještě před přestávkou mohl snížit opět Michal, ale v jasné šanci netrefil pořádně míč a ten skončil v ochranné síti. Po změně stran jsme sice měli více ze hry, ale naše snahy končily před vápnem a brankáře jsme téměř neohrozili. V závěrečné čtvrthodině jsme si vynutili jakýs takýs tlak, několikrát jsme se dostali do zakončení, ale chyběla přesnost, takže brankář domácích vše bez problémů zlikvidoval. Minutu před koncem pak domácí dali do otevřené obrany třetí kus a bylo vymalováno. První zápas nám ukázal, že tato sezóna bude hoooodně náročná a nezbývá než zatnout zuby a začít makat. V příštím kole přivítáme doma Žinkovy a protože se během září na záhořský fotbal nedostanu, tak tady nějaká myšlenka bude jen tehdy, pokud se někdo rozhoupe a něco sepíše.

17. července 2011: Osmý ročník Memoriálu Václava Záhorského znamenal dovršení zlatého hattricku Petřína, první finálovou účast FC RS při jejich páté účasti, návrat Záhoří na "bednu", ale i slabší účast pouhých dvanácti týmu. Předcházející deštivé dny se bohužel podepsaly na terénu a tak jsme vytvořili pouze dvě hřiště na skupiny a další dvě na play-off. Při nahlášení třinácti týmů jsme tak byli ochotni vytvořit sedmičlennou skupinu, zkrátit zápasy a prodloužit prodlevy. Nakonec to za nás vyřešili Moe's, kteří sice v pátek v 7 potvrdili, ale před půlnocí svoji účast odvolali. Takže jsme měli pohodlných dvanáct mužstev, které jsme rozdělili do dvou šestičlenných skupin. Povětšinou se jednalo o známé týmy a jediným nováčkem byli ambiciózní Hurikáni, kteří svoji kvalitu rozhodně potvrdili a ujistili nás, že jsme se v Záhoří neviděli naposledy. Ale již k samotné hře. Ve skupinách se žádné větší překvapení nekonalo. Áčko vyhráli právě Hurikáni, kteří měli stejně bodů jako my, ale byli střelecky výrazně aktivnější. Naše skóre 5:0 z pěti zápasů hovoří jasně o stylu naší hry. Třetí skončili Tahouni, čtvrtí FC TBC a turnaj skončil pro Vaňov a Zbytek světa B. V béčku vyhrál favorizovaný Petřín, i když si připsal prohru s Bee Stingem. Druzí byli FC RS a třetí Bee Sting, který o vítězství ve skupině přišel v posledním zápase, když nečekaně prohrál se čtvrtým Šlapákem. Ø 38 (název týmu znamená věkový průměr a to měli v kádru i šestnáctiletého hráče :-) a béčko FC TBC uhráli pouze dvě remízy a to na postup stačit nemohlo. Ve čtvrtfinále Hurikáni jednoznačně přehráli Šlapák a v souběžně hraném zápase FC TBC proti Petřínu dvakrát vyrovnali, v penaltovém rozstřelu po čtvrté sérii vedli, ale mečbol neproměnili a po výhře 4:3 na penalty se radoval Petřín. V dalším čtvrtfinále rozhodl o postupu FC RS jediný gól a Tahouni opět skončili před branami semifinále. Náš souboj s Bee Stingem vypadal po prvním poločase a našem dvougólovém vedení na jasný postup, ale soupeř dokázal prolomit Dírovo kouzlo a dvěma góly v rozmezí jediné minuty vyrovnat. V penaltách jsme se ale stále drželi o krok vpředu a i když jsem v páté sérii mečbol neproměnil, tak Díra moje zaváhání napravil a po vítězství 3:2 jsme byli mezi čtyřmi. Obě semifinále byla jasnou záležitostí, když FC RS porazili Hurikány 4:1 a Petřín potrestal naši otevřenou hru rovněž čtyřmi góly a žádný nedostal. Tradiční penalty o třetí místo byl Dírův koncert, když chytil všechny tři penalty a protože Honzík, Baggio i Radek síť rozvlnili, tak bedna byla naše. Ve finále se Petřín brzy dostal do vedení a přestože FC RS několikrát šli do přečíslení, skóre se do poločasu nezměnilo. Po změně stran přidal Petřín další dvě branky a vypadalo to na jasnou záležitostí, ale FC RS dokázali zápas zdramatizovat, pět minut před koncem vstřelili první gól, minutu před koncem se dotáhli na rozdíl jediné branky, ale vyrovnat už nedokázali. Po vyhlášení probíhalo dlouho do noci tradiční hodnocení a hlavní roli hrálo pěvecké trio Major & Honza & Major, ale to už je jiný příběh. Kompletní výsledky turnaje si můžete prohlédnout zde, v týdnu ještě zpracuji fotky. Jak se vám turnaj líbil se tradičně můžete vyjádřit v anketě nebo napsat nějakou myšlenku do diskuse. Tak se mějte a za rok zase v Záhoří.

25. června 2011: Vodním pólem proti Poříčí jsme zakončili sezónu a můžeme v klidu pár týdnu odpočívat. O samotném zápase si můžete přečíst v referátu, ale vzhledem k podmínkám to o fotbalu moc nebylo. Já se spíš vrátím k celé uplynulé sezóně, kterou jsme zakončili na desátém místě, tedy jen jedinou příčku nad baráží. Letošní okres byl do jisté míry výjimečný, na špici bojovala čtyři mužstva, která na jaře ztratila body jen ve vzájemných zápasech a ani na podzim moc ztrát neměla. Výsledkem bylo, že třetí Chotěšov získal tolik bodů, kolik by ve většině jiných let stačilo na postup, ale tentokrát to nestačilo ani na baráž. V ní naopak zkouší štěstí Štěnovice a po remíze v Dlouhé Vsi mají do B. třídy nakročeno. Na chvostu tabulky se po druhém kole usídlil Mantov, v 25 zápasech nedokázal ani jednou bodovat a k poslednímu ani neodjel. V archívu jsem našel, že stejný "kousek" předvedla v sezóně 1996/97 ve III. třídě Seč, ale v okresu jsem nikoho takového nenašel. Zbylých devět týmů tak hrálo o klidný střed tabulky a záchranu. A když se podívám na naše výsledky, tak z nich moc nadšený nejsem, ale něco se přece jen najde:

Čistě matematicky by se dalo říci, že počet pozitiv se rovná negativům, ale já osobně tuto sezónu považuji za zklamání a zůstali jsme daleko za svými možnostmi. Kdybychom ke každému zápasu přistoupili a sešli se na 100 %, tak jsme mohli skončit v první polovině tabulky a nemuseli bojovat o udržení.

Alfou a omegou letošní sezóny byl samozřejmě post brankáře. Dírovo zranění z loňského Chotěšova nakonec řešila až operace a i když se v prvním jarním zápase do branky vrátil, tak to byl jeho jediný letošní zápas. Ale do příští sezóny by měl být připraven. Brankářskou otázku jsme tak vyřešili angažováním Marka Krejčího (hostování z Pačejova), který odchytal deset jarních zápasů. Navíc jsme se s ním dohodli, že bude pokračovat a nyní budeme jednat o přestupu. Do podzimních bojů tak budeme mít dokonce dva brankáře. Nejvíce zápasů jsem paradoxně odchytal já (11), Marek zmiňovaných 10, Milan a Láďa Zekucia po dvou podzimních a Díra zmiňovaný jeden jarní. Na jaře tak větším problémem byla záložní řada, která se při absencích Majora a Baggia dost měnila a optimální složení jsme nenašli. Pro podzim by to zase mělo být lepší.

A teď už tradičně projdu celý kádr a nad každým se zamyslím. A podle věku samozřejmě (v závorce odehrané zápasy a vstřelené góly). Petěr (5/0) nastoupil jen na podzim a na jaře byl dvakrát připravený, ale nakonec dres neoblékl. Stále ale platí, že v nouzi by nám pomohl. O Markovi (10/0) jsem se už zmínil a zejména jeho úvod, kdy jsme ve třech zápasech získali 7 bodů, byl slibný, pak se to sice trochu zvrtlo, ale jeho chyba to nebyla. A v předposledním kole si připsal první nulu. Petr Šlouf (1/0) si v zápase s Poříčím splnil sen a nastoupil společně se synem. Prý se na to psychicky připravoval půl roku a fyzicky tři dny a ze samotného zápasu si skoro nic nepamatuje, ale stálo to za to. Jarin (2/0) je velké zklamání. Na podzim nebyl vůbec, pak se znenadání objevil v Hradci, kde sice hrál výborně, ale po hodině byl vyloučen. Pak ještě přijel do Předenic a víckrát jsme ho neviděli. Jestli chce hrát, musí přijít sám... Baggio (20/3) prožil slabší sezónu, když na podzim ho zbrzdilo vykloubené rameno a na jaře sám sebe nazval "kulhajícím" chodcem. Přes léto se ale určitě dá dohromady. Sebe (26/11) tradičně nehodnotím a k lepšímu dávám jen pár fakt: už třetí sezonu v řadě jsem nechyběl ani minutu a potřetí v řadě jsem nejlepším střelcem. Milan (4/0) nedodržel slovo o konci kariéry a pomohl nám - dvakrát na podzim v bráně a dvakrát na jaře na stoperu. Škoda ho. Díru (1/0) můžeme přeskočit a vyhlížet další sezónu. Vašík (17/0) k fotbalu letos přistupoval ve vlnách, v jednu chvíli toho chtěl nechat, pak zase hrál, pak toho nechal a na závěr se vrátil a byla na něm vidět chuť. Tak ji snad přes léto neztratí. Maldini (11/0) toho na podzim moc neodehrál, ale doháněl to spolehlivými výkony na jaře. Nejvíce se do paměti vrylo jeho cestování do Štěnovic, které nemohl najít a dorazil těsně před úvodním hvizdem. Cipís (23/0) stále střídá lepší okamžiky se slabšími a závěr sezóny ho ve formě nezastihl. Ale přístup ukázkový. Jarda T. (13/0) naskakoval do zápasů převážně na podzim, na jaře po operaci kolena odehrál jen třikrát pár minut. Gól nedal a zaručeně tím prohrál nějakou sázku. Ale stále šušká něco o penaltě. Michal (20/5) měl výborný vstup do sezóny, když skóroval ve čtyřech zápasech v řadě. Ale to bylo na dlouhou dobu vše a na jaře přidal jediný gól. Kovi (10/3) hrál zejména na jaře a byl druhým nejlepším jarním střelcem a potvrzuje, že dopředu ho to baví víc než dozadu. Přes léto se chystá objíždět turnaje a pro náš Memoriál byl vybrán jako manažer. Radek (23/2) se hledá a post pro něj taky. Jeho dva góly jsou hodně za očekáváním a navíc oba dal na podzim. Honzík (23/0) je prakticky nenahraditelný (před)stoper. Už 154 zápasů čeká na gól a se Střížovicemi chybělo pár centimetrů. A tak si to "vynahradil" vlastňákem ve Štěnovicích. Pták (21/2) se zapsal v Hradci, kde svým životním gólem rozhodl v poslední minutě o naší výhře. Major (15/8) přidal k podzimním 12 zápasům na jaře jen tři, když většinu času strávil (prý) studijně ve Slovinsku. Drogbič (7/0) k podzimím dvěma epizodám přidal pět dalších, ale svým přístupem opět nepřekvapil. Bohužel... Honza Šperer (5/0) se asi sám divil, když v Lužanech hrál střed zálohy, ale je na něm hodně znát, že se s míčem moc často nevidí. Tankista (23/0) je někdy na okamžité vystřídání, někdy exceluje, ale každopádně má potenciál a potřebuje trénovat a hrát. Adam (22/1) konečně dal gól. Potřeboval na to 69 zápasů a byl to takový šmudla, který nás ale nastartoval k důležitému vítězství. Jako většinu zálohy ho to baví hlavně dopředu, ale přístup k tréninkům je příslibem. Láďa (11/0) odchytal první dva zápasy a od té doby se mu do fotbalu moc nechtělo. V závěru sezóny však nastupoval pravidelně a střídal lepší chvilku s horšími. Kuba (15/3) na jaře konečně začal pravidelně chodit, ale stále neprodal vše, na co má. Je na něm vidět nedostatek tréninku a míč ho moc neposlouchá. Martin Kovanda (3/0) odehrál jen pár minut a je na něm vidět, že fotbal dlouho nehrál. Martin Šlouf (23/1) se ve své první sezóně v mužích sice neztratil, ale skok ze žáků je hodně velké sousto. Hlavně na jaře na jeho hře bylo znát, že mu chybí zápasové zatížení. Celkem nás tedy nastoupilo 26, ale u někoho to byly jen epizodní role. Ale na druhou stranu zejména na jaře jsme se párkrát sešli v takovém počtu, že na někoho ani nezbyl dres. Takže přístup se zlepšil, ale fotbalovou u hodně hráčů stále chybí.

V příští sezóně nepojedeme do Mantova, do Radkovic a do Štěnovic, které v baráži přešly přes Dlouhou Ves, ale opět nás čekají derby se Žinkovy a se Dvorcem a po roce opět budeme hrát i s chlumčanským béčkem a s Letiny. V barážích se ještě poperou Střížovice s blovickým béčkem a Soběkury s poříčským béčkem. Naším cílem musí být napravení letošní sezóny a návrat do horní poloviny tabulky. Podle prvních zpráv bude začátek posunutý až na konec srpna a skončíme tak až po půlce listopadu, přípravu zahájíme tradičně po našem turnaji, který letos pořádáme v sobotu 16. července. Zatím se sice moc týmů nepřihlásilo, ale po zkušenostech z posledních ročníků, je na to ještě dost času.

7. června 2011: Po pěti prohrách a čím dál horších výkonech jsme se vzpamatovali v pravý čas a odnesly to Radkovice. Nejen výsledek (nejvyšší od postupové výhry 6:0 s Neurazy na jaře 2005), ale i naše hra daly vzpomenout na lepší časy záhořského fotbalu. Od první minuty na nás bylo vidět, že tentokrát hrát chceme a aktivní hrou a důrazným napadáním jsme soupeře zamkli na jeho polovině. Do vedení jsme se dostali po necelých deseti minutách, když hosté dva rohy odvrátili, ale po třetím se míč chvilku bezprizorně povaloval na malém vápně a Adam ho uklidil do sítě. Ano, čtete dobře: Adam ho uklidil do sítě. Ve svém 69. zápase za áčko se tak dočkal prvního gólu. A že to po jeho dalekonosných střelách, které likvidovali brankáři, nebo se odrážely od tyčí, musela být šmudla, se snad dalo i čekat. Po dvaceti minutách jsme nasazené tempo zvolnili a dál se hrálo převážně mezi vápny, hosté párkrát vystřelili zpoza vápna, ale Marek se překvapit nenechal, my jsme měli mušku nějak rozhozenou. Přesto jsme ale dokázali svůj náskok navýšit: minutu před přestávkou zatáhl po lajně Maldini, jeho centr obránce nešikovně odvrátil jen ke Kubovi, pro něhož nebyl problém trefit odkrytou branku. Po změně stran jsme opět roztočili své motory do vyšších otáček a pod taktovkou trumpetisty Koviho šli za třemi body. V 55. minutě vystřelil z nějakých dvaceti-pětadvaceti metrů a míč skončil přesně u tyče. Pak sice naši aktivitu zbrzdil hostující Baumrukr, který na hranici ofsajdu převzal míč, obešel mě i Marka do prázdné snížil, ale to byl jen záchvěv. Za chvíli kopal Kovi roh, já jsem si naběhl na přední tyč a vrátil nám třígólový náskok. A koncert se sólovou trubkou pokračoval dál, Kovi si na vápně zpracoval míč tak (ne)šikovně, že mu nezbylo nic jiného, než aby svým tradičním cizelérským lobem přehodil gólmana. Na konci mi opět Kovi posadil roh přímo na hlavu a povedené fotbalové odpoledne jsme tak zakončili půltuctem branek v soupeřově síti. Pohled na tabulku je tak opět veselejší, bodově jsme se dotáhli na deváté Kasejovice a před jedenáctými Střížovicemi máme čtyřbodový náskok. Znamená to jediné, vyhrát v sobotu v Mantově a vzhledem k vývoji v B. třídě by tím měl být okresní přebor v Záhoří zachován i pro příští sezónu.

23. května 2011: Po delší době, kdy jsem úplně nebyl pánem svého času, se zase připomenu s nějakou myšlenkou. O našich posledních zápasech (=prohrách) si můžete přečíst v jednotlivých referátech: o tom, jak jsme v Předenicích dvakrát vedli a nakonec po gólu z poslední minuty odjížděli s prázdnou; o tom, jak jsme marně bojovali proti Merklínu; a o tom, jak jsme v nejslabší sestavě za posledních 15 let odjeli s debaklem ze Štěnovic. Když se na to podívám pozitivně, tak ostuda není padnout, ale ostuda je nezvednout se a k tomu máme ještě dost příležitostí. Každopádně po čtyřech prohrách v řadě jsme v tabulce klesli na desátou příčku a nebezpečně se přiblížili sestupovým, resp. barážovým vodám. A o tom bych chtěl něco napsat a budu věřit, že moje propočty jsou správné.

Sestupová matematika pro okresní přebor začíná již v divizi a závisí na tom, zda sestoupí někdo z Plzeňského kraje. Letos je namočená Doubravka, ale v posledních kolech zabodovala a záchrana není nereálná. Sestup z divize se promítá do krajských soutěží a z našeho pohledu je zajímavý počet sestupujících z tří skupin B. třídy. Při sestupu Doubravky jich bude osm, jinak sedm. K tomu další dvě mužstva hrají baráž s dvěma nejlepšími celky z druhých míst okresních přeborů, kterou tak může hrát i jedno mužstvo z 11. místa, které získá nejméně bodů. Pokud by aktuální situace v tabulkách platila i po posledním kole, tak by to z našeho pohledu bylo v klidu. Sestup Žinkov se i přes jejich jarní zlepšení zdá neodvratný, spolu s nimi se dá předpokládat sestup Hrádku u Sušice a na dvanáctém místě (=přímý sestup nebo baráž) je prozatím Dlouhá Ves. Losiná a přeštické béčko jsou na desátém, resp. jedenáctém místě, ale bodově jsou na tom lépe než v jiných skupinách, takže baráž by se jich netýkala, Smolivec je aktuálně osmý. Dlouhé Vsi tedy zbývají čtyři kola na smazání čtyřbodového manka a hodně napoví jejich domácí zápas s Losinou ve 24. kole, ve zbylých zápasech hraje s týmy z Klatovska, kde se může dít všelicos, ale Svéradice a Nýrsko bojují o postup, takže pro ně bude každý bod potřebný. Takže aktuálně to vypadá, že by do našeho okresu sestoupily pouze Žinkovy, což by znamenalo přímý sestup dvou týmů a baráž pro další dva. Pro nás to znamená minimálně udržet desátou příčku a los k tomu máme velmi příznivý. Následující tři víkendy nás čekají zápasy pravdy: v Soběkurech (aktuálně 12.), s Radkovicemi (13.) a v Mantově (jisté 14. místo). Pokud si v nich připíšeme devět bodů, tak v tabulce určitě neklesneme a mohli bychom se vrátit i před deváté Kasejovice. Pokud v nějakém zápase zaváháme, tak je to jako zahazovat triumfy do talónu a dáváme šanci našim pronásledovatelům. Navíc máme k dobru čtyř-, pěti- a sedmibodový náskok, ale ten se dá rychle promrhat. Pokud by však nastala situace, že by k nám sestoupily dva týmy, tak bychom se potřebovali o příčku posunout a to už tak jednoduché není. Kasejovice na nás mají tříbodový náskok, navíc lepší vzájemné zápasy a ve zbylých kolech sice jedou do Poříčí a do Chotěšova, ale doma mají hratelné Lužany a Dobřany, takže se dá předpokládat zisk šesti bodů. Pro nás by to znamenalo nejen vyhrát tři následující zápasy, ale navíc bodovat v poslední kole proti Poříčí, což již tak příjemné vyhlídky nejsou a o to více nás musí mrzet zbytečná prohra s Kasejovicemi. Tím se posouvám ještě o úroveň níž a tou jsou třetí třídy. Vítězové postupují přímo, týmy na druhých místech hrají baráž. Pokud by však v baráži mezi okresem a B. třídou uspěl tým z našeho okresu (podle aktuálních tabulek je skoro jisté, že druhý tým z našeho okresu tuto baráž hrát bude), tak postupuje i lepší z druhého místa a do baráže se posouvá lepší z třetího místa. V skupině A je to od začátku soutěže jen mezi chlumčanským béčkem a Letiny, s odstupem jsou merklínské béčko a Lukavice; aktuálně mají bod k dobru Chlumčany. Ve skupině to je mnohem složitější: aktuálně vede se čtyřbodovým náskokem žinkovské béčko, ale to při předpokládaném sestupu áčka postupovat nebude. Na dalších místech se průběžně střídají Dvorec a béčka Poříčí, Nepomuku a Blovic. Poříčí by mohlo postoupit jen v případě postupu áčka do B. třídy, otazníkem je případný postup Nepomuku (který vloni ve stejné pozici okres odmítl) i Blovic při možném sestupu áčka do B. třídy. Takže zde je to pořád velmi otevřené a bude se hrát do posledního kola. To samé platí i pro okresní přebor a pořád to máme na svých kopačkách.

1. května 2011: Asi požádáme na svazu, abychom mohli hrát všechny zápasy venku. Doma nám to zkrátka nejde a po prohře s Chotěšovem a remíze se Střížovicemi jsme prohráli s Kasejovicemi. Přitom v případě výhry bychom se po čtrnácti kolech strávených na deváté příčce posunuli o jednu výš. Ale za včerejší výkon jsme si to rozhodně nezasloužili. Oproti minulému zápasu chyběli Jarin a Honzík, takže jsem musel překopat obranu a tím i celou sestavu. V brance byl samozřejmě Marek, před ním já, v obraně Maldini, Kuba a Tanky, v záloze Cipís, Baggio, Major a Kovi a v útoku Radek s Majorem. Začátek zápasu přitom nevypadal z naší strany vůbec špatně, míč jsme měli pod kontrolou, hrálo se na půlce soupeře, jenže do šancí jsme to nedotáhli. Po čtvrthodině nám asi došel setrvačník a hosté se začali osmělovat. Přitom nic světoborného nevymýšleli a zkoušeli to hlavně pasy za obranu, které však většinou končily ofsajdem. Postupem času ale přišly i šance. Po autu útočník v souboji přehlavičkoval Marka a já jsem to se štěstím vykopl z čáry o břevno. Nastřelený centr jsem pořádně netrefil a břevno nad Markem zacinkalo podruhé. Ale do třetice už to nevyšlo. Při svém výletu vpřed jsem špatně přihrál, hosté rychle nakopli na rozběhnutého útočníka, který Cipísovi utekl a Marka prostřelil. A mohlo být hůř, když útočník hostů šel sám na branku, Maldini ho trochu znervóznil a Marek střelu vyrazil nohou. Po přestávce jsme zase začali lépe, i když nám tentokrát nepřálo počasí a hráli jsme proti silnému větru. Přesto jsme dokázali vyrovnat, když Cipís a Major doslova prošli skrz obranu i brankáře a Major nakonec míč dokopl do branky. Jenže neuběhly ani tři minuty a zase jsme prohrávali. Lehké střele zpoza vápna pomohl vítr a Marek ji jen vyrazil na břevno, na dorážku si naběhl útočník hostů, míč sice netrefil (protože ho Marek aspoň odstrčil), ale kulatý nesmysl i s pomocí větru doskákal za čáru. Vyrovnat mohl Radek, který šel sám na branku, ale chyběla mu rychlost a odvaha, takže se k zakončení ani nedostal. V dalším průběhu jsme toho moc nevymysleli, hosté trefili ještě jednou tyč a v samotném závěru přidali do naší otevřené obrany třetí gól, když Kuba neodhadl dlouhý výkop brankáře a útočník Marka opět prostřelil. V závěru mohl ještě snížit Major, ale jeho střela z úhlu skončila metr vedle levé tyče. S Kasejovicemi jsme tak nečekaně, ale zaslouženě prohráli. Soupeř nás předčil hlavně nasazením a chutí do hry a tento výsledek je pro nás varováním do dalších zápasů. Příští týden jedeme do Předenic a máme druhou šanci na posun na osmou příčku. Stačí vyhrát.

PS: Žáci v zápase s Merklínem sahali po prvních bodech, v poločase vedli 2:0, hosté vyrovnali, v závěru mohla obě mužstva rozhodnout, aby se to v nastaveném čase podařilo Merklínu. Pane rozhodčí, to jste to nemohl skončit přesně? Mohli se kopat penalty a měli bychom první bod(y).

26. dubna 2011: V Hradci zkrátka umíme hrát. V sobotu bychom byli rádi za bod, ale vezeme tři. Přitom sestavu jsem dával dohromady všelijak, přemluvil dokonce i Petěra, ale nakonec se to vyřešilo samo. Oproti předpokladům dorazil Kuba a cestou na fotbal mi volal Jarin, že také může přijet. Naposledy hrál vloni po májce a od té doby jen sliboval… V brance byl tradičně Marek, na stoperu Jarin, před ním Kuba, Honzík a Tanky, v záloze Cipís, Baggio, Major a Adam a v útoku se mnou hrál Radek. Na střídání byli připraveni Martin a Pták, v případě nutnosti i Petěr. Před samotným zápasem nám domácí do kabiny přinesli pouťové koláče a jen tím znovu potvrdili naše nadstandardní vztahy a ukázali, že fotbal je především zábava. Ale k samotnému zápasu. Současné počasí se podepsalo na hřišti, takže míče skákali trochu více než obvykle, ale s tím se hrát dá. Domácí měli trochu více ze hry, ale ani my jsme se v útoku neflákali. Do první šance jsem se tak dostal po Baggiově centrovaném trestňáku, ale v souboji s brankářem jsem hlavičkoval nad. A když se Major po Baggiově narážečce rozbíhal do sóla, tak ho zastavil praporek asistenta. Hradec měl několik slibných trestňáků, ale branku z nich prakticky neohrozil a v největší šanci jejich hráč vybíhajícího Marka sice přehodil, ale branku netrefil. Ve 35. minutě jsme se však dostali do vedení. Kuba poslal excelentní přihrávku za obranu, já jsem okřiknul Majora a míč jen elegantně dloubnul nad vybíhajícího brankáře. Po přestávce jsme však na domácí nestačili, většinu času se bránili a zejména díky Markovi jsme ale stále drželi vedení. A když byl v 65. minutě po druhé žluté vyloučen Jarin, tak jsme se z vlastní půlky prakticky nedostali. A propos, za šestnáct zápasů jsme nedostali červenou a teď dvě ve dvou zápasech… Vedení jsme udrželi asi do 75. minuty, když Majorovo skluz do míče ohodnotil rozhodčí přímákem a žlutou kartou. Pleiznerův nepovedený pokus pak zeď tečovala do Markova protipohybu. Domácí to samozřejmě nakoplo a v závěru jsme měli několikrát i štěstí. A vrcholem byla 88. minuta. Domácí v obraně špatně rozehráli a darovali nám roh. Obrana se až moc soustředila na mě a na Radkův centr tak vyskočil Pták a jeho hlavička o zem skončila přesně pod břevnem. Jak už jsem psal, byli bychom rádi za bod, domácí si rozhodně prohrát nezasloužili, ale fotbal se hraje na góly. Opět jsme tak prodloužili sérii úspěšných zápasů s Hradcem a ten jsme navíc připravili o letošní domácí neporazitelnost. V tabulce zůstáváme na devátém místě, ale pokud příští týden potvrdíme roli favorita proti Kasejovicím, tak bychom se mohli o příčku posunout. Pozor, hraje se už v sobotu od 14:00.

18. dubna 2011: Podle postavení v tabulce jsme měli vyhrát a remíza tak je ztráta, ale naší hlavní výhrou je, že jsme ve zdraví dohráli. Nechtěl jsem něco psát hned po zápase, ale ani s odstupem se na to nemohu dívat jinak. Střížovice zkrátka fotbal hrát nechtěly a nedostatek kvality nahrazovaly tvrdostí a zákeřností, kapitolou samou pro sebe pak byl jejich slovník. Perličkou bylo chování jejich „fanoušků“, kvůli němuž musel rozhodčí dvakrát přerušovat zápas. A zlatým hřebem červená karta za nadávky rozhodčímu pro hráče na střídačce již v průběhu prvního poločasu. Paradoxně jsme však dohrávali v deseti my, ale k tomu se dostanu. Nutno říci, že ani my jsme toho fotbalově moc nepředvedli, takže to moc ke koukání nebylo. Hosté byli přece jen o něco aktivnější, ale vyložené šance si vypracovat nedokázali a náznaky jsme zlikvidovali. Největší šanci prvního poločasu jsme tak spálili my, když Honzík na půlce rozehrál na Baggia, ten roztáhl na Koviho do lajny a na jeho centr naběhl Honzík až téměř k malému vápnu (nevím, jak to mohl stihnout), ale míč hlavou pořádně netrefil. Po přestávce to nevypadalo jinak, ale přesto jsme se dokázali dostat do vedení, když hosté nedokázali pořádně odvrátit z vápna, já jsem si naběhl na odražený míč a z kruhu poslal nechytatelnou pumelici do šibenice. Že bych na stará kolena začal dávat góly z dálky? Po hodině hry se však karta začala obracet. Ležícího Adama protihráč naprosto zjevně a úmyslně nakopl bez možnosti hrát míč a Adam vyskočil a symbolicky do něj strčil. Podle mého názoru to mohla klidně být i červená pro oba, ale rozhodčí k tomu nenašel odvahu a dal oběma žlutou. Jenže Adam z prvního poločasu už jednu měl a tak se šel sprchovat. Bylo to naše první vyloučení v této sezóně a pro Adama i premiérové… Zbytek zápasu jsme se tak soustředili na obranu a na větší útočné výpady jsme neměli kapacitu. Dlouho to vypadalo nadějně, ale deset minut před koncem jsme inkasovali. První šanci Marek ještě vyrazil, ale dorážku už jsme pokrýt nedokázali. Jak jsem psal na začátku, tak sice to jsou ztracené dva body, ale buďme rádi za zdravé nohy. Příští týden jedeme do Hradce, který je doma tradičně silný, ale my jsme tam prohráli naposledy v roce 2000. Tak proč tuto sérii neprodloužit?

11. dubna 2011: Víte, kdy jsme naposledy vyhráli v Dobřanech? A jak se dá vyhrát rukama a přitom zcela v duchu pravidel? Nevíte? Tak čtěte dál. Do Dobřan jsme přijeli v hojném počtu 15 hráčů, přičemž Vašík Šampalíků se po páteční kalbě vykrucoval ze sestavy takovým způsobem, že jsem ho nakonec raději poslal napsat zápis. Jarda Trojánek se producíroval s berlemi, ale pak v klidu chodil i bez nich, takže ho v pátek očekávám na tréninku. Každopádně se sám nabídnul, že vymyslí sestavu a dal dohromady stejných 11 jmen, jako jsem měl v hlavě já. Jen pár postů jsem prohodil. Do branky se postavila naše nová akvizice – Marek Krejčí, který je u nás na hostování z Pačejova a i když nějaké tři roky nechytal, tak si počínal naprosto s přehledem. Stopera hrál Honzík, na předstopera jsem opět přemluvil Milana, na becích hráli Kuba a místo zraněného Tankisty Maldini. Do zálohy jsem nominoval sebe a Adama do středu a na kraje Cipíse s Kovim, do útoku naběhli Radek s Michalem. V průběhu druhého poločasu do hry zasáhli i Honza Šperer, Martin a Pták. Již z prvního útoku jsme si vypracovali gólovku – trestňák ze strany se chvilku odrážel ve vápně a vše ukončil Michal nekompromisní střelou z deseti metrů, která prosvištěla asi tři metry nad brankou. Ve třetí minutě jsme se ale již radovali a poprvé byly v akci ruce. Radek hodil aut, já ho prodloužil kolem obránce a Kovi cizelérsky přehodil netakticky vyběhnutého brankáře. Domácí tím ani nebyli zaskočeni, protože se jim to podle jejich slov stává každý zápas. Následující minuty se hrálo prakticky jen na naší půlce, domácí kombinovali, ale jejich maximem bylo několik střel ze střední vzdálenosti, které branku míjely. A tak ve dvacáté minutě udeřilo na druhé straně. Adam mi přihrál před vápnem, já ten míč jakžtakž zkrotil a vyslal halfvolej, který skončil přesně u tyče. Pak se hra zase vrátila na naši půlku a Dobřany pokračovaly v platonickém tlaku s mnoha střelami mimo Markovu branku. My jsme předvedli ještě jednu ukázkovou akci, když jsem se uvolnil na půlce, narazil si s Adamem a předložil Radkovi exkluzivní centr. Jenže on ukázal, že dnes to nohama nepůjde a z nějakých sedmi metrů odkrytou branku netrefil. V závěru poločasu byli i domácí blízko ke gólu, ale jedna střela se pouze otřela o břevno a jednou se Maldini na poslední chvíli vložil do gólové střely. Do druhého poločasu jsme tak vstoupili v dobrém rozmaru a s bodovými vyhlídkami. A na naší hře to bylo vidět, protože se hrálo naprosto vyrovnaně, ve srovnání s první půlkou jsme měli míč výrazně víc pod kontrolou, ale jak už to bývá, tak jsme inkasovali. Domácí hráč se probíjel vápnem, šikovně upadl přes Milana a rozhodčí odpískal pecku. Řekněme, že nemusel, ale mohl. Každopádně Dobřany snížily a zápas dostal nový náboj. Domácí zjevně poštelovali mířidla a tak Marek tentokrát už musel několikrát zasahovat. My jsme vyčkávali, měli několik náznaků, ale většinou jsme nezvládli finální přihrávku. A tak jsme na to museli jít rukama. Radek vhodil dlouhý aut, já si na něj naběhl do vápna, nechal míč doskákat skoro až k rohu malého vápna a nekompromisně a nechytatelně ho napálil pod víko – 1:3. Zbylých dvacet minut se domácí marně snažili zdramatizovat zápas, v jediné gólovce jejich hráč z osmi metrů přestřelil a my to tak bez větších problémů a zápletek pohlídali. Body z Dobřan jsme nečekali, ale opět se potvrdilo, že když všichni makáme, máme trochu štěstíčka, tak dokážeme sehrát výborné zápasy. Příští týden k nám přijedou předposlední Střížovice, které na jaře remizovaly s Kasejovicemi a v Předenicích a o gól prohráli s Merklínem. Tentokrát se naše výhra čeká, a pokud podáme výkon jako v Dobřanech, tak by body měly zůstat doma. A ještě odpověď na úvodní otázku. V Dobřanech jsme naposledy vyhrály v sobotu 9. dubna 2011 :-) A předtím nikdy :-(

3. dubna 2011: Překvapení se nekonalo a Chotěšov si od nás odvezl za tři góly tři body. Již pohled na naši sestavu a střídačku cosi naznačoval. Díra mi v týdnu oznámil, že koleno je nepoužitelné a že to dál nejde. Sám říkal, že to je definitivní konec, ale já v tomto zůstávám optimistou a věřím, že se ještě vrátí. Ale letos to nebude. Takže jsem si od něj vzal vercajk a opět šel do brány. Oproti minulému týdnu nedorazili Špererové a jak nutné to bylo, ví jen oni sami. Každopádně kdybych se jich sám v sobotu večer nezeptal, tak my to snad ani neoznámili... K tomu připočtěme Baggia, který si konečně došel na rentgen a diagnózou je zlomený malíček v kloubu, takže snad bude za dva týdny. Naopak se vrátil Vašík Šampalíků a i když se kroutil, že hrát nechce, tak odehrál svoji klasiku. Poprvé jsme také viděli v dresu Koviho a dokonce si vyzkoušel nový post. Sestava tak byla následující: Filip - Honzík - Vašík, Kovi, Tanky - Cipís, Adam, Radek, Maldini - Michal, Pták (Martin). Chotěšov předváděl zejména svoji klasiku, která spočívala v kolmicích na nabíhající záložníky a útočníky, ale to jsme si pohlídat dokázali. Jenže jsme zaostávali rychlostně a nevyvarovali se zbytečných chyb. Prvních deset minut jsme byli pod tlakem a bohužel to skončilo prvním gólem, když Cipís zbytečně ztratil míč a po rychlé přihrávce mne útočník obstřelil do protipohybu. V dalším průběhu sice hosté měli více ze hry, ale ke gólu jsme měli blíže my. Jenže Adamovu střelu stejně jako minulý týden zastavila tyč, po rohu se míč motal na malém vápně, ale do branky jsme ho nedostali, Michal zakončil z osmi metrů jen slabě a Maldiniho šanci zmařil vyběhnutím brankář. Takže to samozřejmě muselo skončit gólem v naší síti. Asi v 35. minutě Maldini nestihl zastavit únik po lajně a útočník to přede mnou stihl upíchnout na volného spoluhráče. A aby toho nebylo málo tak za tři minuty jsme nedokázali na několikrát odhlavičkovat z vápna a výsledkem byl neobsazený hráč na malém vápně a třetí gól. Po přestávce hrál Chotěšov údržbu, pár šancí jsem pochytal a my se do zakončení prakticky nedostali. Jinak to nestojí ani za řeč a hrálo se jen z povinnosti. V tabulce zůstáváme na devátém místě, ale po výhře nad Hradcem se k nám přibližují Kasejovice. Příští týden jedeme do Dobřan a sestava by už měla být veselejší.

27. března 2011: Vstup do jarní části sezóny se nám nepovedl podle představ a z Lužan jsme se vrátili bez bodu po zasloužené prohře 1:3. Ze sestavy na poslední chvíli vypadl Baggio, který stále nerozchodil zranění z přípravného zápasu s Letinami. Naopak do branky se poprvé od června postavil Díra a on sám ví nejlépe, že to ještě nebylo ono. V obraně přede mnou hráli Kuba, Honzík a Tanky, v záloze Cipís, Adam, Honza Šperer a Maldini a v útoku Radek s Michalem. V průběhu druhého poločasu pak do hry zasáhli i Martin a Pták. Lužany sice měly od začátku více ze hry, zkoušely to zejména kolmicemi mezi obránci, ale s přehledem jsme si to hlídali. Po dvaceti minutách jsme naopak mohli jít do vedení, ale Adamova střela skončila na tyči a Michal odražený míč nezkrotil. Do vedení se tak dostali domácí, když se jim povedla kolmice a útočník umístil míč vedle Díry. Jenže pět minut před přestávkou jsme dokázali vyrovnat. Můj průnik zastavili domácí faulem nějakých 25 metrů od branky, Radek trestňák rozehrál na volného Kubu, který se vápně lehce zbavil obránce a prostřelil brankáře. V závěru poločasu jsme sice byli pod tlakem, ale další gól již nepadl. Jenže padl hned ve druhé minutě druhého poločasu a bohužel do naší sítě. Předcházela mu série chyb - špatná rozehrávky od obrany, zbytečný faul u lajny, nepohlídaná rychlá rozehrávka, prohraný hlavičkový souboj a nakonec nehlídaný hráč na malém vápně. V dalším průběhu byli domácí jednoznačně lepší, ale jejich taktika kolmých přihrávek do zásadních šancí nevedla. Z naší strany stojí za zmínku jen moje hlavička po rohu, která však skončila v brankářově náruči. Pět minut před koncem přidaly Lužany po brejku třetí gól a bylo vymalováno. Sice to nebyla ostudná porážka jako na podzim, ale negativa výrazně převládají nad pozitivy: nestačíme fyzicky, hrajeme bez většího pohybu, kazíme jednoduché přihrávky a chybí nám důraz. Příští týden k nám přijede Chotěšov, který si od nás body odváží pravidelně a v naší sestavě a formě by bod byl velkým úspěchem.

27. února 2011: Hrubou část zimní přípravy máme z větší části za sebou. Bohužel se potvrdilo to, co jsem čekal. Docházka na nedělní tréninky do Žinkov se každým týdnem zhoršovala, tváře byly stále stejné a ani soustředění to nezlepšilo. Na všech čtyřech trénincích byli kromě mě jen Martin a Tankista, jednu absenci měli Cipís, Honzík a Pták, půlku absolvovali oba Kovářové a jednou se přišli proběhnout Michal a Radek. Dohromady to není ani na sestavu. Někdo chyběl ze zdravotních či pracovních důvodů, někdo se omluvil bez nějakého konkrétního důvodu a někomu nestojíme ani za smsku... Do začátku sezóny však ještě zbývají čtyři týdny, tak se snad někdo dá dohromady a pár lidí si třeba vzpomene, že se v Záhoří hraje fotbal a oni tam mají registračku. Od tohoto týdne začneme s pravidelnými pátečními tréninky a v plánu máme i dva přáteláky.

PS: V týdnu o nás vyšel článek v Plzeňském deníku, tak pokud jste ho nečetli, tak můžete zde.

15. ledna 2011: Tak nám to zase začíná. Minulý pátek jsme se sešli na výročce a zítra nám začíná příprava na jarní část sezóny. Abyste neřekli, že nevíte, co se děje, tak tady je pár informací o programu nejbližších týdnů. Nedělní tréninky v Žinkovech jsou tradičním rituálem zimní přípravy. Navážeme na loňský rok a před tělocvičnou se proběhneme ještě po okolí žinkovského zámku. Soustředění jsme naplánovali o týden dříve, tzn. na poslední únorový týden, a zakončíme ho přátelákem se Žinkovy. Na březnové soboty pak plánujeme další tři přáteláky a o soupeřích se zatím jedná. Sezóna nám začíná v sobotu 26. března v 15:00 v Lužanech, kterým máme rozhodně co vracet z podzimu. Co se týče změn v kádru, tak to na žádné zemětřesení nevypadá, ale něco se přece jen najde. V první řadě by se do branky měl vrátit Díra. Naopak na většinu jara nemůžeme počítat s Majorem, který jede na semestrální stáž do Slovinska a odehraje jen pár zápasů. Ještě řešíme návrat jednoho ztraceného syna a to by bylo asi tak vše.

Co se týče žáků, tak nejzajímavější je asi změna hracího času. Velmi vážně uvažujeme, že by své domácí zápasy nehráli v neděli dopoledne, ale až po našich zápasech, tzn. od 17:00. Ve třech případech nastane, že domácí zápasy hrajeme stejný víkend, a to už stojí za přemýšlení. Jejich soutěž začíná o 14 dní později, tzn. v neděli 10. dubna, ale pravděpodobně se ještě předtím sehraje odložený podzimní zápas v Poříčí.